Marconi Memorial Contest 2022

Nejlepší závod sezony na dvoumetru je zase tady. Po delší době jsem zase potřeboval vyvětrat někde na kopci. 

Už nevím, proč jsem neodjel VKV QRP v srpnu. Ale vím, proč jsem neodjel  contest v září. Mělo to víc příčin. Jednak je léto samo o sobě dost hektické a poslední týden v srpnu letos byl obzvlášť výživný.  Byl jsem unavený, bez chuti, bez nadšení. Navíc jsem mladšímu synovi slíbil, že ho v sobotu odstěhuju na byt. A tuším, že na neděli hlásili déšť a ten skutečně přišel. A v neposlední řadě se na webu OK2KKW objevilo toto:

To byl "poslední hřebík" ...    Takže jsem účast v září vzdal.

Vážně jsem uvažoval o říjnovém závodu na 70 cm. Byl jsem odhodlán vyrazit alespoň se porozhlédnout, jak  to na tomto pásmu vypadá. Uvažuju, že tam přejdu kvůli  rušení na dvoumetru.  

Kdysi jsem postavil YAGInu na toto pásmo a dokonce jsem v nějakém subregionálu nějaká spojení udělal. Tehdy jsem  anténu nepřeměřil - nebylo čím. To jsem chtěl napravit. Poprosil jsem Pavla, OK2PMU, o zapůjčení analyzátoru. V pátek večer jsem šel anténu "jen" zkontrolovat  a zjistil jsem, že ladí skoro na 440 MHz. Vzhledem k tomu, že je to provedení se skládaným dipolem, nechal jsem to být. A závod jsem opět vzdal. 

Tím nechci říct, že jsem se vzdal myšlenky na aktivaci 70 cm. Věděl jsem, že mám ještě nějaký Al materiál a v této chvíli už mám rozestavěnou novou anténu dle DK7ZB. Zápůjčku jsem prodloužil, anténu dodělám a na příští sezonu budu QRV!

Takže to jsou "omluvenky" za minulé závody. 

Samozřejmě Marcoňák je kouzelný závod - jiná liga. Mohl by se  ale konat v některou lepší roční dobu. Taky tentokrát - asi tři týdny neprší a pak "na just" musí tento víkend. V pátek ani kapka, v sobotu mraky až na zemi a celodenní mžení.  Navíc  jsem slíbil pomoc v rámci rodiny, takže rozhodnuto pro nedělní šestihodinovku. Zabalil jsem kompletně v sobotu. Ráno jsem procitnul už po páté a po rychlé snídani  lehce po šesté vyrazil.   Do poslední chvíle jsem nebyl rozhodnutý, jestli pojedu na Holý vrch nebo na Pláňavy. Ty jsou snadněji dostupné, ale Holý vrch je lepší. Vzhledem k tomu, že déšť tady byl spíše symbolický, Holý vrch "zvítězil".  Vše šlo hladce až po poslední stoupání. Nebylo mně jasné, proč je cesta po louce tak zrasovaná. Vysvětlení se brzy našlo - jedna z chat pod vrcholem byla  po Polňáku zlikvidovaná a na jejím místě stojí zbrusu nová rozestavěná dřevostavba. No a  všechen ten materiál se tam nějak musel dostat...  Čtyřkolka to zvládla až na to, že bude potřeba důkladná očista. A to byla jediná - ale zanedbatelná  potíž dneška.  Ačkoliv - teď jsem skoro pozapomněl na OM3W...

A jak probíhal závod? Stavba bez problémů, zlehka po osmé dělám první spojení. A opět jsem se rozhodl pro stejný systém jako o Polňáku.  Jen S&P, pokud možno vzdálenější stanice, samozřejmě random. A zase mě to bavilo!  Jen jedna výtka - rozmohl se nám tu takový nešvar.  Už dřív se mně stávalo, že jsem volal vzdálenou protistanici na jejím kmitočtu, a  nějaká místní stanice mě začala volat. Přesto, že jsem nedal ani CQ , ani QRZ. Tentokrát se mně to opakovaně stalo, i když jsem dával "F8KID de OK2PVX kn".  V té chvíli mně to možné spojení zhatilo. Kdyby se mně QSO s F8KID (můj ODX) nepovedlo asi o hodinu pozděj, toho hříšníka bych tu zveřejnil!

Jinak se mně podařilo "vyšťourat" zase pěkná spojení - HB9N, HB9KAB, 3x I, 13x D. Jih a jihovýchod se zdál přivřený nebo málo aktivních stanic. Zamrzelo, že jsem se nedovolal Armana - E77P.

Celkem cca 24 k/64 QSO  - tj. průměr  cca 370 km/QSO

Ostrov Gubeša  -  IOTA EU-016/IOCA CI-802

 Hurá! Další  IOTA akce reálně na obzoru! Už v říjnu jsme objednali ubytování na ostrůvku Gubeša na západním pobřeží Korčule a celé měsíce se těšíme na opakování akce z roku 2019. 

V úterý kvečeru, 26.7.,  dorazíme na místo - Jiří, OK2BDF a já..  Postavíme antény podle toho, jak ostrůvek "dovolí". Má totiž jen cca 100m v průměru. Připravené jsou VDA antény pro 14MHz a  21MHz, 4SQ pro 7 MHz, něco pro 28MHz...  No, uvidíme.

Pojedeme jen QRP - max do 50W, převážně CW. Napájení bude jen z baterie dobíjené solárním panelem.

A QRV budeme do 1. srpna.

Těšíme se na slyšenou...

A jaké to bylo?

Se ženou jsme vyrazili v pondělí velmi brzy ráno. Už zlehka po osmé jsme  byli na chorvatské hranici po hladké jízdě přes Slovensko a Maďarsko. Vidina brzkého koupání v moři se rozplynula poté , co jsme kolem Záhřebu popojížděli v kolonách. Na Korčulu jsme stejně jako před třemi léty chtěli plout ranním trajektem v 10.30 hod, což vyžaduje nocleh někde blízko Splitu. Nocleh na jednu noc se hledá dost nesnadno, takže jsem tentokrát zarezervoval ubytování  přes Booking na vysokoškolských kolejích ve Splitu. Vedro byly strašlivé, takže jsme po ubytování konečně skončili v moři. Díky tomu, že do přístavu jsme to měli jen kousek přes město, ráno jsme pohodlně dokoupili poslední drobnosti a vyrazili do přístavu. Tam jsme se před naloděním potkali s druhou polovinou expedice - Jiřím, OK2BDF a jeho dámským doprovodem. Plavba probíhala příjemně  -  hlavně díky klimatizované palubě. Bylo opravdu hrozné vedro. To jsme hlavně pocítili, když jsme v brzkém odpoledni čekali ve Vela Luka na domácí. Následně jsme se auty přemístili do osady Gradina, kde auta zůstala zaparkovaná na mini parkovišti. Před tím jsme všechny věci vyložili na molo a nakládali je do větší loďky. Bylo toho požehnaně, takže jsem to komentoval slovy, že to vypadá, že nejedeme na týden, ale na měsíc. Paní domácí ale náš pobyt "odhadovala" dokonce na rok. Nutno dodat, že většinu radioamatérského haraburdí a stožáry jsme nechali v autech s tím, že nebudeme radši domácí děsit...

Po vylodění na Gubeši  a základním ubytování jsme se šli schladit do moře. No, moc to nešlo - posuďte sami - vzduch 38°C a voda 28°C (měřeno laboratorním teploměrem!). Ale některým členům expedice tato teplota vody překvapivě vyhovovala. 

K dispozici jsme měli malý motorový člun, takže jsme se s Jiřím kvečeru vydali pro zbytek věcí resp. těch nejdůležitějších věcí  hi. Další den ráno jsme pomalu začali se stavbou. Doma jsem připravil mechanické upevnění a rozpěrky pro VDA anténu pro 21 MHz, ale k samotnému odzkoušení nedošlo. Až na místě jsem naměřil vodič pro reflektor a  dostřihl zářič. Teoretický výpočet proti skutečnosti moc nesedí, ale funkční anténa byla. Odpoledne jsem dělal první spojení. Jiří připravoval 15m stožár s EFHW pro 14-28 MHz. Ten večer přišla bouřka, která pomohla utnout to příšerné vedro. Zbytek pobytu bylo přiměřeně horko, často se silnějším větrem, takže se voda v moři promíchala na osvěžujících  21°C.  Další den jsme zprovoznili 4 SQ pro 7 MHz. Bohužel jsme zjistili, že především na 7 MHz je rušení  S7-S9.  Na vině byl zřejmě systém napájení našeho domku tvořený 7 solárními panely a generátorem na vítr. Jiří testoval  i RX anténu umístěnou přímo na břehu moře. Kdybych to tušil, mohl jsem vzít "propriety" pro krátký BOG. Otázka je , jestli by to pomohlo. 

Jiřího multiplex - poslech majáků+příprava surovin k obědu

Vstával jsem většinou brzy. "Zvyk je železná košile"  a se sluncem vždy začaly  cikády svůj koncert. Takže jsem na 7 MHz testoval  ranní "grey zone".   Jednoho rána to bylo úspěšné, když jsem už za pokročilého času zaslechl na 7.002 MHz volat výzvu Briana, ZL3XDJ ( podle DXmaps byl ještě v denním světle).  Přesto se spojení  (se 30W out) bez problémů podařilo!

Samotný IOTA závod jsme chvilkama jeli s Jiřím současně, protože jsme si v jistých konstelacích  nevadili (oba s 20W). Já dost na pohodu s tím, že jsem se spíš snažil vyzobávat zajímavé stanice, což se částečně dařilo, ale třeba  BY4JN, ZD7BG, CO2RQ jsem se nedovolal.

V neděli nás přišel nečekaně navštívit pan domácí a překvapil nás kbelíkem čerstvě nalovených sardinek (takže jsme mohli odložit plánovanou návštěvu restaurace na někdy příště a tak ušetřit). Také on byl viditelně "šokován"  lesem stožárů kolem domku. 

V pondělí během dne jsme postupně balili a většinu věcí jsme zase kvečeru přestěhovali pomocí člunu do aut. Brzy ráno pro nás přijel větší loďkou domácí a odvezl nás k autům tak, abychom stihli první trajekt z Vela Luky. 

Ve Splitu jsme se rozloučili. Jiří "půlil" cestu ve Slovinsku a my ujížděli přímo domů. Cesta je to dlouhá, vždycky doufám, že bude bezproblémová, což se tentokrát nestalo. Na přeplněné dálnici před Záhřebem jsem byl nucen prudce přibrzdit  a mladý řidič v bavoráku za mnou to neubrzdil. Rána. Šel jsem zjišťovat rozsah škod  -  na Dusteru nebylo poškození skoro viditelné, svou práci "odvedla"  koule pro přívěs. Bavorák na tom byl podstatně hůř.  Mladík dost agresivně vyváděl. I v této chvíli jsem si ověřil, jak důležité je uzemnění.  Když už těch chorvatských litanií bylo na mě neúnosně moc, milému mladíkovi jsem vrazil facku. A bylo po diskusi. Počkali jsme na policajty. Ti ocenili mladíkovu neznalost pravidla "co neubrzdíš, to neukecáš" pokutou a po sepsání dokumentů jsme asi s dvouhodinovým zpožděním pokračovali v cestě. Pak už se nic podstatného nestalo. Až snad - na slovenské dálnici jsem chtěl dotankovat a na čerpací stanici neměli benzín!  No to jsem naposled zažil, když se za opravdu dávných dob "prolátlo", že se bude zdražovat benzín - stál tehdy 4,30 Kčs/l ! 

Dámskému doprovodu budiž vzdán velký dík za veškerou podporu před akcí a především během ní.  Je potřeba také zmínit, že jsme zaznamenali jistý pokrok v technických znalostech - dámy už poznají rozdíl mezi drátem a koaxiálním kabelem. To jim při poslední IOTA expedicí ještě činilo jisté potíže. 

Tak takové to bylo.  Bavili jsme se, bavilo nás to. Prima dovolená.

To jsem zvědav, co příště?  Že by Gronsko? Určitě by tam nebylo vedro, ale tuším, že to "neprojde" ...

 

Polní den 2022

aneb jak se mnohé pokazilo a přitom to bylo nakonec moc prima ...

Na Polní den jsem se chystal a zdálo se, že mně nic nezabrání. Během pracovního týdne se počasí zhoršovalo  v tom smyslu, že bylo pořád větší a větší vedro. A to já špatně snáším. Navíc jsem "vyfasoval" v práci podporu odpolední směny, takže jsem si toho vedra užil opravdu vrchovatě. V pátek po práci jsme  zůstali sedět doma venku pod přístřeškem a  já hasil celotýdenní žízeň. Teprve pozdě večer tady přešla fronta s bouřkou a kroupama. Počítal jsem s tím, že v sobotu dopoledne pobalím a vyrazím. Nicméně ráno  jsem přece jen cítil tu únavu celého týdne a toho  hašení té žízně 😉 ...   Navíc zavolal švagr, že jim večerní bouřka "pocuchala" elektriku v baráku. Takže jsem měl na celé dopoledne o zábavu postaráno.  No a pak se mně už  nechtělo narychlo balit  a divočit. Takže jsem "piánko" nabalil auto a odjezd nechal na ráno s tím, že odjedu 6 hodinovku.

Noc byla studená, takže se dalo konečně dobře odpočinout. Ráno před šestou jsem byl vzhůru a po snídani jsem vyrazil na Holý vrch - JN99AC.  No a tam se to začalo kazit. Jednak jsem si nevzal správnou kotvu pod stožár. Tím se komplikovala stavba stožáru.  Pak při zatloukání první kotvy se rozletěla velká sekera zn,. Fiskars. Myslel jsem si, že jsou tyto sekery  nesmrtelné. Takže jsem jednu kotvu musel použít pro zatloukání těch ostatních a  závěsné zařízení za autem použít jako tu poslední kotvu.  Díky jiné středové kotvě se poškodila jedna z trubek stožáru, takže nešla vysunout. Stožár musel i s anténou dolů. Pak nešla vysunout ta druhá trubka. A to už jsem vzdal, bylo už zase vedro a pokročilý čas. Takže anténa zůstala v 6 metrech  místo téměř v devíti. Protože auto bylo použito jako kotva - to je daleko od stožáru -  nemohl jsem sedět v milosrdném stínu, ale na stoličce u stožáru. Kempingová stolička, která by  mě papírově měla unést, začala vykazovat silné poškození. Asi budu muset shodit...    Tak to je výčet toho, co všechno se pokazilo během první hodiny na kopci.

Přesto, že to v té chvíli nevypadalo růžově, rychle se to začalo lepšit. Především jsem si řekl, že si z polňáku udělám druhý marcoňák. Vyřvávání do mikrofonu mě nebaví a v neděli už je dostatek stanic na telegrafu.  Dalším kladem bylo, že tentokrát nebyla na pásmu žádná kilowatová stanice, která by mě trvale prudila. Občas se stalo, že bylo "husto", ale to k závodu patří.  Začal jsem vyzobávat stanice, hlavně ty vzdálenější.  Bavilo mě to. Po čtyřiceti minutách jsem celkem snadno udělal Z32ZP z KN02 - new one! Přicházely další stanice - především OK1,  německé, srbské, rumuni. Kupodivu jsem tentokrát dělal míň stanic z  9A a S5.   Po dalších dvou hodinách přišel LY2WR z KO24 - new one!  A to už mě zase dost  ničilo počasí. Přesto, že  trochu pofukovalo, bylo na slunku k nevydržení. Věděl jsem, že celou šestihodinovku nedám. Řekl jsem si, že zakulatím počet spojení na šedesát a sbalím to. No a poslední spojení bylo s SF6F z JO67 - new one!  Snadný ODX!

Celkem 60 QSO (jedna dupla) za cca 21000 bodů. Stále stejné vybavení. A jako obvykle všechna spojení random bez internetové nápovědy ("berliček").   Náramně jsem se bavil! Díky za spojení!

AGCW VHF CW podruhé

Byl jsem opět rozhodnut vyrazit na kopec. Po upršených dnech bylo nádherné počasí, takže nebylo překážek. Dopoledne jsem naházel všechno do auta a po obědě vyrazil na Holý vrch. Tentokrát nic nebránilo výjezdu až nahoru. Při březnovém AGCW VHF CW Contestu ležel na posledním stoupání ještě sníh.  Postaveno jsem měl asi 3/4 hodiny před začátkem, Poslouchal jsem pásmo, popíjel pivo, abych doplnil tekutiny vypocené při stavbě.

Závod jsem začal  na čas spojením s DK050BN - tentokrát to šlo na rozdíl od březnového závodu snadno. Spojení ani tentokrát nepřibývala nijak závratným tempem. Měl jsem trochu optimističtější představy. Na rozdíl od jarního závodu mi tentokrát vadila blízká kilowatová stanice, takže jsem se segmentu kolem 144.060 musel vyhýbat.

Jel jsem především S&P, na výzvu  víceméně nevolal nikdo. Stanici DL2OM jsem vícekrát slyšel, vícekrát volal, ale bez úspěchu. 

Ale výsledek je přece jen lepší než na jaře. Celkem 16 QSO za cca 6600 bodů, což dává slušný průměr cca 420 km/QSO. Patnáct minut před koncem závodu potěšil "snadný" ODX s HB9CLN.

Červnová kombinovaná zábava

V prvním červnovém  víkendu roku 2016 se podařila prima akce - s Pavlem, OK2DM, jsme tehdy vyrazili na hřeben blízko Vsetína a  vysílali jsme rekreačně jednak na dvoumetru  v rámci Memoriálu  OM3AU a na krativlnách během Polního dne CW.  Ta akce se mně hodně líbila. Umiňoval jsem si, že se musí zopakovat. Bohužel uplynula dlouhá doba, kdy to nevycházelo, až letos to konečně vypadalo nadějně. Známý mně nabízel na nějaký závod svou jednoduchou boudu, která stojí nad dědinou. Pro VKV to není úplně top kóta. Dobrý výhled je směrem na Slovensko, okolo je les. Ale já přece nejel na kopec kvůli vítězství 😉.

Čas na nějakou speciální přípravu nebyl. Až v sobotu po ránu jsem začal snášet materiál k autu. V noci na sobotu popršelo, bylo opravdu nesnesitelné dusno. Po obědě jsme vyrazili. Jel se mnou mladší syn s tím, že se bude na kopci učit na nadcházející zkoušku, otestuje hamaku a bude se kochat  přírodou.  Stavba v dusnu byla opravdu náročná. Na krátké vlny jsem nakonec natáhl jen doublet 2x22m ve výšce jen asi 5 m. Určitě by se tam dala natáhnout anténa  v podstatně větší výšce, ale vyžadovalo by to víc času a úsilí. Hustá mladá smrčina stavbu drátové antény značné komplikuje...

Lehce po čtvrté jsem byl QRV.  Začal jsem na dvoumetru, ale ten doslova  zel prázdnotou. Po chvíli se objevil  Pavel, OK2DM. Udělal si pár spojení na VKV  a tím sobotní provoz na pásmech pro mě prakticky skončil. Na ohni jsme si opekli špekáčky a u ohně jsme už zůstali ...  Po dusném dni se vzduch konečně vyspravil, užili jsme si nádherný večer za zpěvu početného ptactva.

Vzbudil jsem se brzy - před čtvrtou. A jakmile bylo dost světla, abych viděl na zápis do deníku, byl jsem opět QRV. Závody jsem střídal, na krativlnách to pěkně odsýpalo, čekal jsem, že se to na dvoumetru  probudí. No - neprobudilo. Nevím, jestli to bylo podmínkama nebo kótou nebo se všichni odstěhovali "nahoru" ?   Třeba s Liborem, OK1DOL jsme měli bezproblémové spojení. Že to šlo od něho k nám, není divu 😉, ale že on neměl problém s mými 10W za lesem ...  Takže asi ani kóta, ani podmínky nebudou na vině. 

Nabízí se srovnání právě  s podobně rekreačně pojatým stejným závodem v r. 2016. Tehdy jsem  během sobotních podvečerních dvou hodin a nedělní ranní chvilky udělal   34 QSO -  např. 8x OM, 11x S5  atd.  Letos se nějaký kompaktní hodinový blok spojení nedal udělat ani po začátku závodu. V neděli jsem na dvoumetr "nakukoval" asi šestkrát  - celkem 18 QSO - např. jen 2xOM (!) - a to je to na Slovensko od nás jen "přes kopec" - a jedině tímto směrem byl z kóty dobrý výhled.  Dvoumetr - to bylo zklamání.

Na krativlnách jsme jel  provozem S&P -tam bylo pořád co dělat  -  i s 5W do nízkého doubletu. Potěšilo QSO s 5Z4VJ na 15m.

V neděli už bylo nádherně jasno, horko.  Takže parádní příjemná akce. Zavysílal jsem si, poseděli jsme u ohně, užili jsme si nádherného prostředí. Otázka je, jestli budu příště stavět anténu na dvoumetr... 

Na návštěvě u Standy, OK2BUX 

S Pavlem, OK2DM, jsme se konečně vypravili na návštěvu za Standou, OK2BUX.  

Standa nás kdysi dávno přivedl k amatérskému rádiu. Nezapomenu na pravidelná nedělní odpoledne v osmdesátých letech minulého století, kdy jsme s Pavlem sedli na kola, a jeli ke Standovi na lekci morseovky. Pro mladší krátké vysvětlení - tehdy ještě nebyly počítače, takže morse vás prostě musel naučit někdo, kdo to uměl. Standa nám hrál pětimístné skupiny na wehrmachťátském klíči s bzučákem. A pak jsme poslouchali provoz na pásmu, Standa nám spoustu věcí trpělivě vysvětloval, hodně bastlil, pomáhali jsme mu s anténama. Až jsme konečně dočkali OLácké koncese. Samozřejmě jsme i potom byli v častém kontaktu.

Standa se ale před několika lety odstěhoval blíž ke dceři - až na opačný konec republiky. Takže jsme včera absolvovali cestu od slovenských hranic až k hranicím s Německem a zpět.

Standu dost zlobí zdraví, špatně se pohybuje. Byl jsem moc rád, že jsem se s ním mohl zase vidět.