neděle 22. listopadu 2020

Retro

Tak jsem dělal jenom takovou mírnou debordelizaci v garáži. Byla by potřeba mnohem důkladnější "probírka", ale to by zabralo hodně času. Někdy ale musím zase po kousku pokračovat.

Nicméně jsem narazil na tyto "relikvie":


V OL deníku jsem měl založenou  originální pozvánku na OL setkání v Náměšti na Hané v roce 1984! Vzpomínám si, že jsem se zúčastnil, ale už si toho teda moc nepamatuju.  Jen vím, že se tam hrála nějaká šílená noční hra.
Noční hra se hrála i na OL setkání v Říčanech - asi o rok dřív(?). Na tu mě ale Pavel OK2DM (ex OL7BEH, ex OK2PKX) nedokázal vzbudit poté, co jsem si šel před ní krátce odpočinout...

A mimo jiné jsem narazil ještě na fotky z PD 1990. Byl jsem tehdy na vojně v Plzni a na polňák mě vytáhl Franta, OK1PGS:







No a toto už je současnost. Včera se za pomoci synů, ženy a Pavla, OK2DM, podařilo zvýšit stávající dvanáctimetrový stožár o dalších 6 metrů.  Natáhl jsem taky pár dalších zemních radiálů. V příštím týdnu se mně podaří doufám pověsit nahotovo zářič a anténu doladit tak, abych ji během CQ WW mohl testnout ...



 






  

úterý 10. listopadu 2020

Marconi  Memorial 2020   

                                aneb Cimrman to zařídil


Nejlepší závod VKV sezóny je tady. Ještě štěstí, že Cimrman Marconimu poradil ...



Poslední týdny tady často a vydatně pršelo, takže terén je extrémně rozměklý. To v podstatě vylučovalo dvě kóty, které na závody používám.  Pod Holým vrchem je jedno místo za mokra špatně průjezdné a ze stejného důvodu jsem měl kdysi problém i na loukách těsně pod samotným vrcholem. A na Požáru je problematický poslední úsek rozježděné cesty  pod vrcholem. V záloze  mám kótu, kde jsem ještě na VKV nevysílal. Má jeden nedostatek, proč jsem tak ještě neučinil - a to je zavřený výhled na jih. Ale tentokrát zvítězila její nesporná výhoda - je dobře přístupná po asfaltové cestě:  Pláňavy  JN99AB


Z mapy je zřejmý nedostatek  - ve vzdálenosti cca 2 km je hřeben převyšující kótu o  skoro 200 výškových metrů. 

Tentokrát byla předpověď počasí na závod  příznivá. Po nekonečných deštích se mělo na víkend vyčasit. Rodina mě strašila zákazem nočního vycházení. Já jsem to ale viděl následovně:  na kótu pojedu v poledne, vracet se budu odpoledne. A v noci budu "vycházet" z auta jen proto, abych si ulevil. A tento prohřešek by  mně  doufám tandem Prymula&Hamáček odpustil.
V sobotu  jsem přesně v pravé poledne vyrazil. Balil jsem během dopoledne poté, co jsem vymetl komín a při té příležitosti jsem na trubku nad komínem pověsil  loop pro 80m - ale o tom až někdy příště.
Na kótu jsem dorazil za hodinu. Něco přes hodinu mně trvala stavba antény a příprava pracoviště. Ve chvíli, kdy jsem chtěl zprovoznit  cirkus, udělat kontrolní spojení a v klidu užít předzávodní kávu, zastavilo na kótě auto a z něho vystoupil Marek, OK2SJF. Jezdí na tuto kótu zavysílat na všech možných VKV frekvencích. Pro tentokrát jsem byl ale rychlejší já. Hodili jsme řeč, takže jsem potom nestihl začátek závodu. Nicméně z řeči vyplynulo, že každý amatér má radši něco jiného, každého baví něco jiného. A tak je to asi dobře. 
Za mě - já byl šťastný, že tentokrát nemusím na začátku závodu blekotat do mikrofonu, ale hned "promlouval" můj klíč - tedy pokud zrovna pastička neklouzala po rozlitém kafi ... 


Nad motorem auta ční kóta Holý vrch  830 m.n.m.  (JN99AC), kam často na závody jezdím.

Spojení pěkně odsýpala, na jih to samozřejmě nechodilo moc dobře. Procházely jen ty nejsilnější stanice  z 9A  a S5.   Po 00.30 UTC  jsem měl  v deníku skoro 120 QSO, provoz začal řídnout. Ne že by nebylo co dělat. Přesto jsem se rozhodl pro krátký odpočinek. Díky nepohodlí a silnému větru to nebyl ovšem spánek nijak kvalitní. Po páté jsem byl zase na pásmu.  Po chvíli začalo nad Slovenskem svítat...




Dopoledne už to samozřejmě tak nepřibývá. Za zmínku stojí spojení s Armanem, E77P, se kterým se osobně znám. Anténu jsem na jih moc otočenou neměl, ale najednou slyším, jak nějaká OK stanice pro kontrolu opakuje čtverec JN83PX. Okamžitě jsem věděl, o co jde. Otočil jsem anténu na jih a spojení s Armanem bylo dílem okamžiku.  
Zajímavý je tentokrát ODX - do čtverce JN39VV. A to hned třikrát - s DK5PD, DH2WQ a DK9VZ. Předpokládám, že se v QTH stanice DK0BN střídali členové klubu...
Fabio, HB9FAP,  jednu chvilku pěkně vyhrával, ale než jsem se stačil dovolat, otočil někam jinam a bylo po spojení. Totéž platí pro SP1JNY. Slyšel jsem, že někdo volá LZ stanici, Tu jsem ale neslyšel. Stejně tak jsem díky zavřenému jihu tentokrát neudělal a ani náznakem neslyšel žádnou italskou stanici.

Vybavení stále stejné:  30W do 7 el. DK7ZB, napájení z baterie dobíjené solárním panelem. Jen random spojení.    Celkem  169 QSO za cca 48000 bodů.

Těším se někdy příště! 
 

pátek 7. srpna 2020

Předvoj SRH  Šumava 2020


Termín pravidelné akce Milana, OK1IF, SRH2020 zatím nebyl určen. Protože jsme se byli nuceni domluvit  na nějakém termínu, nemohli jsme dále čekat  a navíc  je  předpověď pro příští týden příznivá, takže vyrážíme směr Soumarský most. 

Budeme se toulat po Šumavě  od soboty 8.8. do čtvrtka 13. srpna s občasnou aktivací SOTA vrcholů, které nám zbyly 😒  ...



Jak se to povedlo?  -  Náramně:

V sobotu jsme s mladším synem Jiřím vyrazili v šest z domu autem, sbaleno jsme měli od předešlého dne. Starší syn  Dan jel z Prahy  přímým spojem do Volar. Byli jsme domluveni, že ho tam vyzvednem. Manželku jsem nechal doma. Přesto, že je to statečná žena, kombinace spaní pod stanem a primitivních podmínek v kempu u Soumarského mostu není pro ni úplně snesitelná. Aspoň si od nás mohla trochu odpočinout... 
Navigace ukazovala, že ve Volarech bychom měli být v cca  11.20, což byla hodina před příjezdem autobusu z Prahy. Počítali jsme s tím, že se ještě zastavíme v Českých Budějovicích na proviant a v Decathlonu na nějaké drobnosti, takže jsme pravidelné zastávky - na jídlo v hospodě u Vaňků v Kladrubech a koupání v Knížecím rybníku (uTábora) - tentokrát vynechali. Dálnice D1 byla v pohodě, takže jsme i s nákupy v Budějovicích byli ve Volarech na autobusovém nádraží ve 12.25. Kdyby autobus z Prahy neměl dvacet minut zpoždění, bylo by načasování dokonalé.
Tým byl tedy kompletní. Jeli jsme k Soumarskému mostu, na pravém břehu jsem nejdřív zaplatil za pobyt a poblíž bufetu U kotvy jsme postavili stan. Vzhledem k tomu, že jsme měli hlad  a  od rána bylo pořádně horko, rozhodli jsme se, že budeme s tímto "nepohodlí" bojovat na ověřeném místě jako minulý rok - v Nově Peci  v hostinci U mostu resp. na břehu Vltavy u této hospody. Tam jsme si dali pozdní oběd a několikrát se vykoupali. Voda se nám proti minulému roku zdála studená, mohl to být ale jen subjektivní pocit...
Kvečeru jsme chystali program na další den. Vzpomněl jsem si, že Milan OK1IF mluvil o SOTách ve vojenském újezdě Boletice. Újezd je pro turisty přístupný jen o víkendech a státních svátcích, což nadcházející neděle splňovala. Takže bylo rozhodnuto - půjdem na  Knížecí stolec. 


Neděle

Další slunečný a horký den.  Po ranní koupeli ve Vltavě a vydatné snídani jsme autem jeli směrem na Lipno a v Záhvozdí odbočili vlevo. Zaparkovali jsme na "parkovišti" Uhlíkov - jde o plácek  před zákazem vjezdu, bylo tam už několik aut. Vydali jsme se po modré nahoru. Většinou se jde po asfaltových nebo alespoň zpevněných cestách. Ve spodní pasáži se prochází buď lesem nebo kolem luk, které jsou ale zarostené kopřivama - armáda dobytek ve svých řadách nemá, ani louky neseče ...  V horních partijích je mladý les, protože území bylo postiženo orkánem
Kyrril, z kterého se pomalu vzpamatovává. Posledních  200 m se k nízké rozhledně prudce stoupá úzkou zarostenou pěšinou. Rozhled je odtud pěkný. Lákal by mě i protější kopec Lysá (tuším, že to donedávna byla SOTA). Synové mně na rozhlednu uvázali jeden konec dipolu, druhý konec jsem uvázal na smrček a první aktivace tak mohla začít (OK-JC-126). Před zahájením jsem ovšem musel vzhledem k množství zvědavých turistů provést "školení o provozu SOTA".  Podmínky na 7 MHz nebyly nic moc, (byly opravdu špatné), slunko  pálilo, pot ze mě tekl proudem. Po sbalení jsme posvačili, ještě se pokochali výhledem  a vydali se cestou dolů. Jednou kolem projelo auto Vojenské policie, asi si to armáda  o víkendu přece jen kontroluje. Turistů tam bylo docela dost, pořád jsme někoho potkávali... 
Na jedné z tabulí bylo mimo jiné tučným písmem uvedeno, že listnaté stromy zpravidla na podzim opadají a jehličnany nikoliv. To mně přišlo jako totálně nadbytečná informace. Už ve čtvrté třídě ve vlastivědě jsme toto probírali a kdo to nevěděl, byl zralý na propadnutí! - hi


Po návratu do kempu  a smytí potu ve Vltavě (to byla slast), jsme se přebrodili na druhou stranu a vydali se do bufetu na oběd. Je znát, že mnoho lidí místo Chorvatska jelo k Soumarskému mostu - u okénka byla pořád řada. Oběda jsme se dočkali, zaslouženou plzní jsme ho zapili,  ale na druhou stranu  Vltavy jsme se následně už nevydali, Vzali jsme zavděk dvanáctkou Platanem na  "našem" břehu.
Kvečeru jsme se stali svědky docela ostré hádky asi osmiletého syna s jeho otcem u vedlejšího stanu. Výrazy, kterými kluk častoval svého otce, byly skutečně hodně drsné. Následně jsem musel vděčně přitakat synům na jejich - "to jsi rád, že s Tebou takto nemluvíme..."


Pondělí
Na pondělí jsem si naplánoval Žlíbský vrch (OK-JC-127) s tím, že kluky nepoženu nahoru, ale nechám je tento vrch "obkroužit " po vrstevnici.  Hned ráno ale tento plán dostal trhlinu. Sedneme do auta, vyrážet jsme měli z Horní Vltavice po žluté. Jenže ouha -  startérem to jenom škublo, baterka se po šesti létech "odporoučela" do věčných lovišť.  Šel jsem tedy za správcem, která seděl v bufetu "U kotvy",  s prosíkem, zda by se s tím něco nedalo dělat  Pán ochotně zatelefonoval do servisu ve Volarech, zda by novou naformátovanou baterii měli skladem. Odpověď byla kladná a tak mně slíbil, že dokouří a sjede tam se mnou pro ni. Vracel jsem se k autu a tu ke mně přichází pán se startovacími kabely v ruce a pusunkovou řečí se mě "ptá", jestli by mohl pomoci. Vzhledem k tomu, že v okolí tábořili Rakušani a Němci, bylo mně jasné, že němčina bude ten správný komunikační jazyk. Ta mně po několika letech v česko-německé firmě nedělá celkem problém a tak jsem se ho zeptal: "Sprechen Sie deutsch?" - "Ja, sicher!" zněla odpověď. Oba nás to samozřejmě rozesmálo.  Pán nám auto nastartoval a tak jsem odjel na výměnu baterie do Volar. Byla to lepší varianta, protože na výměnu bych potřeboval ještě "vercajk" který jsem v kempu s sebou neměl.  Po návratu ze servisu jsem šel poděkovat  ochotnému zachránci s flaškou slivovice. Bohužel ten den už balil a tak jsme jen chvilku povykládali a dali po štamprli. Je moc příjemné, když vám někdo nezištně a aktivně nabídne pomoc.  
Na výlet jsme tedy vyrazili se zpožděním.  Po žluté jsme stoupali kolem vleku nahoru. Vypadalo to na celkem nezáživnou vycházku, ale kolem cesty byly tabule s tím, že tudy vedla  zlatá stezka, kudy se ve středověku putovalo z Bavor do Vimperka a dál.  V lese byly místy vidět stopy po tehdy používaných cestách. 
Turisty jsme na cestě prakticky nepotkali, to byla proti neděli změna. Až na jednu vyjímku. Míjeli jsme rodinu. Otec rodiny patrně nespokojen s on-line výukou  dějepisu v době pandemie svým dvěma dětem podrobně, ale poutavě přednášel látku z naší historie. Právě probírali Jana Husa. Syn je během mé aktivace na Žlíbském vrchu potkal ještě jednou, výuka stále probíhala s nezměněnou intenzitou.
Když jsem se blížil k vrcholu, slyšel jsem, že se nahoře něco děje. Trochu jsem si říkal, že bych tam mohl potkat kolegy amatéry. Nakonec se na vysílači prováděly jen nějaké výkopové práce. Škoda.
Kvečeru jsme si chtěli něco opéct, tak jsme se stavili ve Volarech, že koupíme něco na gril. Přesto, že jsme prošli  (v rouškách!)  tři obchody, nic víc než špekáčky a kousek kabanosu jsme nedostali. Přikoupili jsme ještě hermelín, takže jsme samozřejmě nijak nestrádali. Ale s nabídkou u nás - a to jsme taky jen kousek od hranic (pravda na druhém konci republiky) - se to  nedá srovnat.
Při zapadajícím slunku jsme zažili dokonalou pohodu. Představte si to - protáhnete se dlouhou procházkou, pot smyjete ve svěží  Vltavě, ugrilujete si kus něčeho dobrého, zapijete to čepovanou dvanáctkou a sedíte v zapadajícím slunku a je vám tak akorát....




Úterý
- začalo hodně brzy ráno, už někdy po jedné hodině po půlnoci mocným duněním. Nebyla to ovšem bouřka, ale víření bubnů. Během pondělka totiž do kempu postupně dorazilo větší množství přivrženců hnutí hippies z Německa a Rakouska. Následně jsme se dověděli, že jim v Rakousku snad zakázali nějakou akci, tak vzali za vděk Soumarským mostem.  Po celou dobu působili mírumilovným až pasivním dojmem, nijak nikoho neomezovali, až tedy na toto extempore. Je zajímavé, že mně se v inkriminovanou dobu něco zdálo, zrovna jsem něco ve snu řešil s tchýní (aby nedošlo k omylu - mám tedy moc hodnou  tchýni) a ta začala (jak jsem přicházel k sobě) v rytmu bubnů svou odpověď rapovat - hi. Bubnovalo se na několik bubnů, znělo to opravdu velkolepě,. Tak nějak si představuju vítání slunovratu ve Stonehenge. Celý kemp byl v tu ránu vzhůru. Bubeníci byli brzy umlčeni.  Mně osobně toto vytržení ze spánku  nevadilo, protože jsem se otočil na druhý bok a hned usnul. Co mně chtěla sdělit tchýně, to už jsem se ale nedověděl.



Program na úterý byl ovlivněn tím, že Dan odpoledne musel odjet zpátky do Prahy, takže jsme chtěli zůstat někde v blízkosti trati na České Budějovice. Můj předpoklad, že druhý břeh Lipna bude klidný a liduprázdný, byl absolutně mylný. Vyrazili jsme do Frymburku s tím, že přívozem se přeplavíme na druhý břeh a projdeme se ke zřícenině Vítkův kámen (OK-JC-028). Autem jsme dojeli na parkoviště Uhliště a odtud stoupali po červené  vzhůru. Všude davy. Tak jsem si tedy "odvrácenou stranu " Lipna nepředstavoval..
Kluky jsem nechal prohlédnout si u nás  nejvýše položený hrad resp. zříceninu a sám jsem v houští těsně pod hradem odvysílal SOTu. Po cestě dolů zpět k autu jsme mimo  mnohé jiné potkali notně zchvácené členy jedné rodiny. Ptali se nás, jak je to ještě daleko a jestli je tam nějaké občerstvení. Popsali jsme jim, že je tam jak pěkná hospoda vedle loveckého zámečku, tak dva bufety a já ještě doplnil, že i přímo na zřicenině  je občerstvení, ale tam čepují  Holbu,  tomu ať se obloukem vyhnou.  Nejsem tedy žádný pivní fajnšmekr, ale jsem hluboce přesvědčen, že Holba se dá pít jen v případě, že je člověk totální dehydratací ohrožen na životě a v blízkosti nejsou žádné jiné nejedovaté tekutiny. Kluci mě následně napomenuli, že bych neměl zbytečně podávat žádné nevyžádané informace -  co kdybychom zcela náhodou potkali rodinu majitele zmíněného pivovaru.  No, to se naštěstí nestalo. A já jsem stejně přesvědčen, že je občanskou povinností upozornit bližního na možné blížící se nebezpečí.
Po přeplutí zpět jsem zůstali na pláži v Černé v Pošumaví. Jednak jsme tam něco pojedli v blízkém stánku a pak si u jiného zašli na zmrzlinu (v obou stáncích obsluhovali prodavači s ruským přízvukem) a koupali jsme se v Lipně. Nad Lipnem směrem na Šumavu se povážlivě mračilo a já byl přesvědčen, že tam určitě prší. Naštěstí jsem se s nikým nevsadil. Později jsme se zjistili, že tam ani nekáplo.
Dan odjel vlakem do Prahy a my se vrátili na "základnu".

 

Středa
Žádné noční překvapení se nekonalo. Ráno jsme si trochu přivstali. Na středu jsem si naplánoval aktivaci Velké Mokrůvky  (OK-PL-001).  Plán vypadal následovně. Autem popojet do Modravy. Po modré dojít do Luzenského údoli. Tam jsem chtěl nechat Jirku svačit a odpočívat. Já bych mezitím "vyběhl" na kopec zavysílat a pak po zelené návrat do Modravy.  Vše jsem ještě večer telefonicky zkonzultoval s Jiřím, OK2BDF (ten v té chvíli mířil také na Šumavu) - potvrdil mně, že po hranici je prošlápnutá pěšinka a těsně za hranici je nějaká německá SOTA.  Takový byl tedy plán. Nakonec to dopadlo trochu jinak.
Vyrazili jsme relativně brzy, ve Kvildě jsme ve smíšeném zboží doplnili proviant a o půl deváté jsme parkovali v Modravě . Na parkovišti byly čtyři auta. Bylo jasné a svěží ráno. Protože se dalo očekávat horko, vyrazili jsme celkem zprudka podél Modravského potoka. Šlo se ve stínu a potok působil jako  taková přírodní klimatizace. Moc pěkně to odsýpalo. Někdy lehce po desáté jsme byli na Březníku. Jirka váhal, ale nakonec vyrazil nahoru se mnou. Nejdřív se jde po polní cestě nebo spíš řídce používané pěšině. Posledních asi 200m k hranici se musí projít "divočinou"  Díky spadlým stromům, vysoké trávě to není úplně snadné. Každopádně pomohla GPSka. Po hranici skutečné vede prošlápnutá pěšina. Brzy jsem stáli nahoře.  Všude borůvčí s množstvím zralých plodů. Natahoval jsem anténu a Jiřího jsem nechal pást se na borůvkách s tím, že může ještě kousek popojít a zjistit, jestli nebude na jih lepší výhled.  Za chvilku se vrátil s tím, že kousek dál se tyčí kopec, ze kterého bude jistě výhled. S návrhem jít tam jsem rád  souhlasil, po sbalení SOTA vybavení jsme vyrazili.  Opravdu se po několika desítkách metrů před námi objevila  "kamenná pyramida" - Lusen (1373 m.n.m). Klesali jsme mírně do sedla pod kopcem, tam uhýbá hranice na západ a tak jsme se ocitnuli v Německu. Tam jsem taky narazili na rozcestník a pěšinu na vrchol  (z Německa vedou na vrchol celkem tři značené stezky).  Stoupání je prudké, ale celkem krátké po balvanech nahoru.  A tato "zacházka" stála skutečně za to  -  rozhled z Lusenu je fantastický.  Sedli jsme si do závětří, svačili a kochali se rozhledem.  Na vrchol stoupalo množství turistů. Aktivaci jsem si nechal na jindy, bylo tam mnoho lidí, nechtělo se mně tam štrachat s anténou, ani by nebylo skoro na co ji pověsit. Stejnou cestou přes Velkou Mokrůvku jsme se vraceli na Březník. Z Lusenu jsme viděli krásně cestu kolem Lusenského potoka do Březníka, která by jistě byla pohodlnější, ale ta je v  1. zóně. Dolů do Březníka jsme díky polednímu horku došli notně schvácení. V Myslivně jsme každý vypili třičtvrtě litru bezinkové sodovky. Jen zasyčela. Cesta po zelené do Modravy byla díky pálícímu slunku úmorná, ale stále jsme udržovali celkem rychlé tempo  - vidina něčeho grilovaného a studeného piva byla naším hnacím motorem. Kolem třetí jsme byli na Modravě a s hrůzou jsme zírali na ty davy. Turisti jezdí na Šumavu asi proto, aby se prošli po Modravě. Parkoviště, které bylo ráno celkem opuštěné, teď praskalo ve švech.  Stavili jsme se ještě v místním pivovaru  - jednak jsme chtěli dovézt něco domů a mimo to jsme měli zase žízeň. Přisedli jsme si k zevlujícímu páru - dvojice popíjela odpolední kafíčko, vystrojená do nejlepšího oblečení, které si na dovolenou vzali. A v kontrastu s tím my dva, propocení po více než 20 kilometrové túře. Půllitr malinovky jsme dali prakticky na ex. 
Osvěžující koupel ve Vltavě, výborná večeře zalitá pivem v krásném letním teplém  podvečeru u Soumarského mostu - to všechno  bylo završením dalšího báječného dne na Šumavě.
Večer "hipíci" organizovali táborák - ještě před večerkou. Bubny zase duněly.

  








 
Čtvrtek
- byl dnem odjezdu. Ráno jsem si přivstal, Jirku jsem nechal ještě  dřímat, po včerejší túře už o výšlapu neuvažoval. Mně se minulý rok velmi líbil Žlebský vrch, který není daleko od Soumarského mostu. A tak jsem tam ráno ještě vyrazil. Tentokrát jsem do Českých Žlebů jel autem. Minulý rok jsme opačným směrem šli pěšky ze SOT s Jirkou, OK2BDF, za pekelného vedra. Uvažovali jsme tehdy o tom, že bychom mohli některého z okolo jedoucích cyklistů  povalit do příkopu a na uloupeném kole pohodlně sjet k Soumarskému mostu -hi. 
Auto jsem zaparkoval na parkovišti v Českých Žlebech a pěšky se vydal po žluté kolem Žlebského vrchu a teprve až po loukách z jihovýchodu jsem vyšel až na samotný vrchol. Vzhledem k brzké hodině byla ještě silná rosa a tak jsem měl v botách časem vlhko. Aktivace byla nesnadná, všichni lovci ještě asi spali. Pak už jsem se svižně vrátil do kempu. Po koupeli  a vydatné snídani jsme se sbalili a vydali se na cestu domů. Tentokrát jsme ale ani koupání v Knížecím rybníku u Tábora ani oběd u Vaňků nevynechali. Podle Jirky - znalce levných hospodských jídel - tam mají nejlepší smažený sýr s ďábelskou omáčkou v Evropě...




Tak pro nás skončila  letošní šumavská akce - měla to být SRH 2020, ale k tomu  nám tam chyběli minimálně Milan, OK1IF a Roman, OK1WRM. Takže mně chyběly Milanovy technické novinky - nevěděli jsme například kolik je stupňů, a tak jsme museli spoléhat na naše subjektivní vnímání tepelné pohody. Musím konstatovat, že nám zima nebyla a jak jsem už poznamenal, nezmokli jsme....  No a chyběly nám diskuse ohledně ohňostroje, který má Roman připravený na půdě, a  jak se vyvijejí jeho nároky na případnou partnerku...  

No tak snad příští rok!

pátek 17. července 2020

Beskydy 2020 - SOTA holiday

Jak se to tak občas (skoro vždy) stane, podařilo se mně spojit krátkou rodinnou dovolenou se SOTA aktivitou.
Ve dnech 22.-25.7. budeme pěšky přecházet Beskydy z Mostů u Jablunkova do Velkých Karlovic. Po cestě je několik SOTA kopců, které bych měl aktivovat (7,032 MHz/CW).

From 22.July  to 25.July 2020 I will be on hiking tour in Beskydy. I should activate
these SOTA hills : OK-MO-018, OM-ZA-067, OK-MO-055, OK-MO-058, OK-MO-020, OK-ZL-040.

A jaké to bylo?

Středa
Vyrazili jsme vlakem a brzo toho litovali, ale jinak to nešlo. Vlak z Valašského Meziříčí nabral hned na odjezdu skoro 20 minut zpoždění. Průvodčí avizovala, že přípoj ve Frýdku-Místku čekat nebude s tím, že tam jezdí vlak každou hodinu. Nicméně vlak na cestě něco stáhl a přípoj ve Frýdku nás přece jen chvilku počkal. Takže nakonec cesta do Mostů u Jablunkova i s dalším přestupem vyšla podle plánu. Hned na začátku nás logicky čekal výstup na hřeben, takže dost velké převýšení na krátkém úseku. Sluníčko si to po minulých deštivých dnech vynahrazovalo a stoupá se ze začátku
nezalesněných terénem, takže nám pivo na chatě Skalka velmi chutnalo. Následující úsek už není tak divoký a brzy následuje SOTA Kostelky (OK-MO-018). Tým odpočíval a já vysílal. V pohodě jsme následně dorazili na  Kamennou chatu - do cíle první etapy.  Po obědě (kopec halušek byl teda řádný a brynzou se nešetřilo) jsem se rozhodl, že vysílání z  Velkého  Polomu (OM-ZA-067) nebudu nechávat na následující den, protože by nás to hned na začátku túry zdržovalo. Takže jsem nahoru vyrazil nalehko na podvečerní aktivaci - v tisícimetrové výšce bylo teplo a klidno - nádhera.





Čtvrtek
Čekal nás nejdelší úsek, ale jak se následně ukázalo, nikoliv nejtěžší. Další nocleh byl zarezervován na chatě Doroťanka, což obnášelo necelých 19 km. Proti středě byl celý den pod mrakem, ale ani sluníčko by nám nevadilo, protože většina trasy vede zalesněným terénem. A vede hodně po vrstevnici, takže pohoda. Já jsem ovšem před Malým Polomem odbočil směrem k hranici a podél hranice jsem pohodlně vystoupal až na vrchol (turistická červená vrchol míjí).  V prvé poledne jsem odvysílal a s týmem jsem se setkal zase na průsečíku státní hranice a červené turistické značky.  Větší množství turistů jsme potkali až na Bílém Kříži. Tam jsme se posilnili plzeňskou dvanáctkou a v pohodě došli do cíle druhé etapy.

Pátek
Čekala nás kratší (13 km) etapa, ale jak se ukázalo, bylo to víc nahoru/dolu. Celkem jsme stoupali nějakým 750 m, navíc předpověď na odpoledne slibovala přeháňky, takže jsme nedělali žádné zbytečné přestávky. Nepříjemné bylo především stoupání z Konečné. První větší přestávka byla na Bobku (OK-MO-058) a další aktivace byla až těsně před cílem etapy (chata Kmínek) - Korytovo (OK-MO-020). Na chatě nastal problém. Chatař tvrdil, že o žádné naší rezervaci neví. Nicméně mail s textem  "Vaša rezervácia bola zaregistrovaná" ho "usvědčil".  A nakonec se pokoj přece jen našel.  Později odpoledne skutečně pár kapek spadlo a večer zapršelo pořádně.

Sobota
Závěrečný den našeho putování. Blízko Bumbalky jsme míjeli  SOTU Beskydek, tu jsem si nechal na jindy a přes Třeštík jsem vystoupali na Vysokou (OK-ZL-001). Tento vrchol je zajímavý tím, že jsem se tam opět potkal s radioamatérama (poprvé to byl Ruda, OK2QA). Tentokrát na vrchol během aktivace dorazili dva hamové, kteří neomylně okamžitě rozeznali SOTA aktivitu. Bohužel nedočkali až skončím, tak jsem se nedověděl , o koho šlo ...   Pak už jsme klesali do údoli Miloňov a po několika kilometrech dorazili do cíle našeho putování  - do Velkých Karlovic. Původní plán počítal ještě s noclehem na Kasárnách s tím, že bychom přešli ještě kus Javorníků.  Na Kasárnách bylo ale obsazeno.

Bylo to  moc pěkný zážitek. Kupodivu jsme ani jednou  nezmokli. 









čtvrtek 9. července 2020

Polní den 2020 aneb zase chvilku na pásmu

Poslední půlrok mně ani tak nevadí koronáč, jako  divoké pracovní nasazení. Už při předchozím projektu jsem se zaříkal, že tak si to nepředstavuju. A letos to mám nanovo. V únoru mě to už vzteklo, ale nadějně se vyvíjející jednání o novém místě "zařízl" koronáč. Je to opravdu náročné. Spěch při samotném projektu (slíbený termín je - jak už to v poslední době bývá - nereálný) a pak náročné předání zákazníkovi. Fantazií obdařený čtenář technického zaměření si dovede asi představit, jak to  vypadá, když se složité montážní zařízení s množstvím měření a kontrol předává manažerovi, který je více méně čerstvým absolventem filozofické fakulty. Takže jsem zase po nějaké době ověřil v praxi staré asi valašské zemité úsloví -  "Ze zasopleným sa nenajíš a z blbým sa nedomluvíš".  Tedy ověřil jsem jeho druhou polovinu.
Vzhledem k tomu, že se i tato anabáze chýlí ke konci, bylo jasné, že si Polňák ujít nenechám. 
Kopečky máme moc krásné, ale všimli jste si, že po druhém
pivu jsou ještě mnohem hezčí?
Jedinou přípravou byla v sobotu dopoledne oprava koaxiálu, který mě potrápil  při prvním subregionálu. A dal jsem vědět správci singulárních lesů v Brumově, že se budu  vyskytovat na Holém vrchu (JN99AC) - díky. Pak následoval oběd  a hurá na kopec. V Kloboukách jsem ještě doplnil doma nafasovaný proviant a už jsem se šplhal na Holý vrch. Čekal jsem, jak to bude vypadat na jediném kritickém místě po deštích (ještě v pátek večer tady pršelo), ale hluboké rozbahněné rygoly už byly opravené. Stavba na místě probíhala po zkušenostech při prvním subregionálu hladce. Hned po hrubém zprovoznění jsem zapnul rádio, jestli to poslouchá ...  A podle dění na pásmu mně teprve došlo, že probíhá mládežnický závod. Považuju za důležité podpořit tyto aktivity, takže jsem hned začal rozdávat body stanicím, které jsem na pásmu našel. Za zmínku stojí absolutně bezproblémové spojení napříč republikou s OK1KVK.

Přitom jsem zavzpomínal na své první polňáky s OK2KJT - už je to nějakých 40 let. Jezdilo se tehdy skutečně do přírody na kopce - jednak na Kohútku a následně několikrát na Velký Javorník. A byl to teda zážitek... Jednak jsme se my mladí  dostali k rádiu a  navíc jsme dostávali od starších spoustu rad  - ať už se týkaly techniky, provozu anebo obecných životních zásad. Se smutkem musím zmínit, že někteří z těchto hamů už vysílají z nebeského QTH (RIP).

Po závodě jsem  dokončil přípravy a s úderem 14.00 UTC začal spojením s DJ7R. Bohužel těch spojení do D následně nebylo tolik, kolik bych očekával.  Po půlnoci začala doléhat únava, takže jsem úsilí na cca 3,5 hodiny proložil spánkem. Dopoledne jsem potom počet spojení vylepšil spojeními s "balkonovými" stanicemi (jak  nazývá  Milan OK2BYW stanice "od krbu s anténou na balkoně"). K závodu samotnému - celkem jsem udělal necelých 200 QSO. Subjektivně jsem dělal málo spojení do D, nedělám nikdy desítky taliánů, ale jeden je dost málo. Tentokrát chybí YU1ACO, kterého dělám s železnou pravidelností. Takže nevím, jestli to bylo jenom saturací OK stanic, kterých je o polňáku určitě nejvíc. A přes jejich hradbu jsem se nedostal k těm  vzdálenějším stanicím. Nebo byly horší než průměrné podmínky?? Nevím ...
Jako obvykle s 20W do 7 el DK7ZB (8.5 m up). Napájeno z baterie dobíjené 60W solárním  panelem. Na papír a jen random QSO. 

A co dodat - absolutně dokonalé počasí. Jen při stavbě a balení mě obtěžoval bodavý
hmyz a během závodu kilowatové stanice svým "chrochtáním".  

Těším se někdy příště ...




neděle 12. dubna 2020

Jarní SOTA výlety

Vartovna (OK-ZL-023), Filka (OK-ZL-014), Makyta (OK-ZL-004)


Tak už jsem měl SOTA "absťák". Musel jsem vyrazit ven. Souvisí to se "StayAtHome" a s tím, že mám přemíru práce.  Na tom se ukazuje přesně, že každý touží po tom, co právě nemá. Spousta lidí by v tomto čase hrozně ráda pracovala a já bych naopak vůbec nepohrdl např. kurzarbeitem. Jeden projekt finišuje a další velký už mají strojní konstruktéři "na prkně" - takže žádný odpočinek ve výhledu.

Ještě se zastavím u "StayAtHome". V některých případech se to, myslím, bere trochu "přitažené za vlasy". Chápu, že pokud půlka města vyrazí do jednoho dvou parků, tak je tam dost husto. Ale pokud já vyrazím na turisticky málo exponovaný kopec, potkám za celou cestu určitě míň lidí než když jednou týdně jdu nakupovat do supermarketu ( a to chodím nakupovat až večer, abych se vyhnul "špičce").
Jen jednou jedinkrát jsem se potkal na SOTě náhodně s jiným hamem - před pěti lety  jsem Vysokou  (OK-ZL-001) sdílel souběžně s Rudou, OK2QA. 
V tomto kontextu nechápu rozhodnutí DARC zakázat v druhém subregionálu účast 
portablovým stanicím. Když pojedu na  Holý vrch, přejde tam během 24- hodinového závodu maximálně  cca deset zbloudilých turistů. Akorát jednou tam na mě dvě rozverné kokety povolávaly, jestli prý chytám Novu (hi) ...

Po dvě minulé neděle jsem tedy vyrazil na nejbližší SOTy. Během cesty na Filku jsem potkal tři motokrosové teroristy. Nezdálo se mně, že by se svědomitě vyhýbali vstavačům, vemeníku dvoulistému a prstnatcům májovým a také rachot jejich strojů zcela jistě plašil chřástaly polní v širokém okolí.  Pochybuju, že žádali o vjezd na území CHKO jako já, když chci na Pulčíny na některý VKV závod. A právě to mně ochranáři  i pro letošek zakázali, minulý týden jsem o tom dostal vyrozumění. Ono je každopádně jednodušší něco zakázat od stolu v kanceláři než skutečně potírat např. mototeroristy. V několika bodech nesouhlasím s odůvodněním - vstavače, vemeník a prstnatec  (pokud se vůbec teda na louce vyskytují) spasou zcela jistě krávy.  A nejsem si jist, zda se chřástal polní vyskytuje uprostřed pastviny. Asi by se dalo jít na rozumný kompromis a povolit alespoň Marcoňák... Ale co už.

Jsem rád, že jsem objevil novou kótu, která nespadá do žádného CHKO - jen doufám, že se chřástal polní podívá do mapy, aby ctil hranice CHKO. Abych ho tedy náhodou nerušil i na té nové kótě.



  

úterý 10. března 2020

1. subregionál z nové kóty

Už delší dobu jsem  se poohlížel po nějaké jiné kótě pro VKV závody. Půlčíny jsou zatím neprůchodné  kvůli ochráncům CHKO Beskydy. Minulý rok mně tam vstup nepovolili, pro letošek jsem požádal znovu. Výsledek zatím nemám. Druhá možnost je vyjet na Holý vrch nad Brumovem. Při podrobnějším studiu map jsem zjistil, že tato kóta už zase patří do CHKO Bílé Karpaty. Se správcem singulární společnosti, kam kóta spadá, je řeč bezproblémová a rozumná. Nicméně mám obavy, že i tam se časem objeví nějaký "Grétin poskok", který mě bude chtít pokutovat (protože tam jsem o povolení zatím vůbec nežádal).  

Při studiu mapy okolí s ohledem na chráněná území jsem přišel na to, že existuje malý "nechráněný" úsek mezi CHKO Beskydy a  CHKO Bílé Karpaty. Na  Končitou chodím na SOTu, ale na ni není sjízdná cesta,  kousek západně je vrchol Požár, kam cesta vede. Nebyl jsem si jistý, jestli tam není zákaz. A taky jsem chtěl  předejít nějaké budoucí nežádoucí "diskusi". A tak jsem někdy v lednu zajel za paní starostkou Študlova, co by na to řekla, kdybych se tam občas s anténou vyskytoval. No, není úřad (OÚ Študlov) jako úřad (CHKO Beskydy)...  Paní starostka byla velmi příjemná, neměla nic proti,  hned telefonovala starousedlíkovi, který na Požáru dosud bydlí, a dala mně na něho i číslo. 
Takže bylo rozhodnuto, kam vyrazím na příští VKV závod.  První subregionál bývá ohrožen  počasím.  Na sobotu hlásili déšť, ve vyšších polohách sníh. Noc v autě by byla utrpením a tak jsem se rozhodl pro nedělní "zkrácenou" účast. V sobotu jsem se kompletně sbalil. V neděli ráno sice ještě drobně pršelo, ale to už mě neodradilo. Po cestě  nahoru déšť přešel ve sněžení. Cesta od silnice se táhne, pomalu stoupá nahoru.  Z poloviny je cesta opravená se zbrusu novým asfaltem, druhá polovina do sedla je původní  - už dost za zenitem.  Ze sedla  posledních cca 200 m  je cesta nezpevněná a momentálně byla silně rozbahněná a rozježděná - to bylo docela rodeo. Vrchol není vyloženě holý, jsou tam nějaké chaty, nebyl jsem rozhodnutý, kde "rozbiju stan".  Při dumání mě vyrušil štěkot a dost nehezké vrčení psa. Naštěstí se hned objevil starousedlík. Poradil mně, že za nepoužívanou turistickou chatou je plácek. A poprosil mě, abych pozdravoval jeho otce, který je členem OK2KYJ.  Kde všude radioamatér na spřízněnou duši nenarazí... Slib se mně ale dodržet nepodařilo, protože jsem  OK2KYJ tentokrát na pásmu "nepotkal".
Stavba  nebyla úplně bezproblémová. Stavěl jsem poprvé nový stožár v celé délce přes 8 m.  Stavba původního šestimetrového stožárku byla principiálně rozdílná a navíc už byla mnohým opakováním dobře nacvičená. Použil jsem také novou anténu (7 el. DK7ZB). Na pásmu jsem se začal prohánět až po deváté. Celé dopoledne ještě sněžilo a pofukovalo, což nebylo  úplně příjemné. A další nepříjemná věc byl provoz OM4CW z 19 km vzdáleného Portáše (JN99CH). Nevím, zda to bylo neschopností mého zařízení vyrovnat se silou signálu, kterou každopádně nebyl schopen zpracovat S-metr (ještě štěstí, že už není vyzbrojen mechanickou ručkou, ta by skončila namotaná na pravém doraze) - nebo křišťálově čístým signálem, který se z Portáše šířil.


Potěšil ODX  - IK5AMB, další taliáni se tam ke konci "mihli", ale nedovolal jsem se. Stejně tak jsem se tentokrát nedovolal kupodivu na YU7ACO a asi další dvě YU stanice, které běžně dělám.

Škoda, že mně počasí nedovolilo delší účast. Přesto, že nemám rád přílišné teplo, přece jen toto už bylo trochu moc.
Těším se na další závod a musím jen doufat, že hamové v okolí, kteří si své ego léčí  nejedním PA, umožní nám obyčejným si závod užít... 

Počasí se umoudřilo až po poledni, takže balení už bylo o něco veselejší. Při odjezdu jsem ještě krátce povykládal se starousedlíkem, kterému je asi na dost opuštěném místě "čučno" ...

A jak to dopadlo?


Počet QSO       : 71
Počet bodu      : 14910

--------------
TOP 10:

1. IK5AMB JN54FF 800 km
2. DL0XS JO42RG 702 km
3. DD5M JN58VC 480 km
4. DJ2NR JO50VF 472 km
5. DJ7R JN59UK 467 km
6. 9A0V JN95PE 449 km
7. 9A1CRS JN95AE 441 km
8. 9A4V JN95MM 409 km
9. OL7C JO60JJ 408 km
10. DL0HTW JO60QU 389 km


DXCC: 9

 28xCzech Rep. (4675)
 16xSlovak Rep. (1057)
 7xFed. Rep. of Germany (3256)
 5xCroatia (2053)
 5xHungary (955)
 4xAustria (1046)
 4xPoland (745)
 1xItaly (800)
 1xSlovenia (323)


Počet WWL: 25

 11xJN99   9xJN89   8xJN98   5xJN79   5xJN88   4xJO60
  4xJO70   3xJN95   3xJN97   2xJN78   2xJN85   2xJO80
  1xJN54   1xJN58   1xJN59   1xJN68   1xJN69   1xJN77
  1xJN86   1xJN87   1xJO42   1xJO50   1xJO90   1xJO91
  1xKN08


WW loc mapa:


                    JO42
                                             JO91
                         JO50 JO60 JO70 JO80 JO90
                         JN59 JN69 JN79 JN89 <QTH>
                         JN58 JN68 JN78 JN88 JN98 KN08
                                   JN77 JN87 JN97
                                        JN86
                                        JN85 JN95
                         JN54





neděle 2. února 2020

Zimní QRP VKV závod

Předpokládal bych ,  že zimní  QRP VKV závod by se měl konat v zimě. V sobotu před závodem bylo u nás vyloženě jarní počasí - po sněhu a mrazu ani vidu, ani slechu ... V noci na neděli před závodem lilo a přeháňky se objevovaly ještě po ránu. Kolem desáté ale najednou vysvitlo slunko a tak jsem se rozhodl, že vyrazím -  na "Jarní QRP VKV závod". Vzhledem k podmáčenému terénu a krátké době závodu se mně nechtělo nikam daleko a pokud možno  radši po zpevněné cestě ...  Jistě by se nabízela kóta Půlčíny, ale o tu jsem teprve před nedávnem požádal ochranáře - na vyjádření si budu muset ještě počkat ...  Za normálních okolností bývá tady začátkem února dost sněhu  a značně mrazivo, takže se s nějakým závoděním z výše položených kót nedá počítat. 
Vyrazil jsem tedy o půl jedenácté  na kótu poblíž Pozděchova. Poslední úsek jsem přece jen musel absolvovat po  rozmáčené louce, což bylo dost dobrodružné. Jednu chvilku nepomáhala ani uzávěrka diferenciálu, už jsem začal přemýšlet, kam půjdu shánět kolem nedělního oběda ochotného traktoristu. Ale nakonec to auto rumunské provenience zvládlo. Na kótě jsem za slunečního svitu stavěl nový stožár, na němž jsem ještě přece jen objevil nedokonalost, takže jsem použil jen výšku cca 6 m (plánovaná výška je  kolem 8.5 m). A použil jsem také novou anténu (7 el. DK7ZB), tam bylo vše v pořádku. 
Závod jsem začal na čas z kempingového pracoviště přímo pod stožárem. Je fakt, že během závodu se slunko schovalo a foukal docela silný vítr, takže podmínky pro takové závodění úplně optimální nebyly.  Z fotky to úplně jasné není, ale louka byla hustě poseta exkrementy - podle jejich velikosti bych soudil, že tam snad místní zemědělci nepasou skot ale slony ...




Ale zpátky k závodu. Podařilo se udělat 32 QSO za cca 3500 bodů. Poslední půl hodiny jsem otočen na OK1 volal výzvu  - střídavě fonicky a telegrafem. Toto počínání bych rád parafrázoval slovy Karla Hynka Máchy: "Dalekáť cesta má (resp. mého signálu)! Marné volání!!"

 

pondělí 27. ledna 2020

CQ WW 160m CW  2020

Jako bývalý OL-ák mám slabost pro pásmo 160m.  To asi všichni OL-áci, protože jsme na tom pásmu "vyrůstali".  Takže program na konec ledna je jasný. Alespoň na chvilku si zařádit v rámci CQ WW 160m CW. Letos mně žádné vyjímečné  pracovní povinnosti nebránily, dokonce jsem si mohl na pátek vzít kousek ze zbytků loňské dovolené.  Celý den bylo krásně a hlavně bylo mrazivo - ideální počasí pro úpravu antén. Jinak bych letošní zimu nazval blátivou - to je teda hnus.

Už týden před závodem jsem na zahradě postavil hardware pro K9AY. Vzal jsem duralovou 3m trubku  a  tu spojil s 10 m teleskopem , u kterého nebyly použity nejtenčí horní díly tak, aby celý stožárek měl cca 10 m. Ze šuplíku jsem vytáhl už dlouho rozdělanou a nedodělanou elektroniku pro přepínání k této anténě včetně ukončovacího odporu na bázi vactrolu. Nelíbilo se mi původní provedení a navíc jsem chtěl elektroniku rozšířit o předzesilovač s 2N5109. Takže jsem bleskově navrhl a vyrobil nový tišťák, na který jsem vše potřebné "přestěhoval". Elektroniku jsem na stole odzkoušel.  A v pátek jsem anténu dokompletoval a zprovoznil.



V pátek mě dále čekala repase antény uzemněného half loopu. Asi před třemi léty jsem se inspiroval ohledně této antény u Jirky, OK1DQT (ex OL1BBR). Postavil jsem ji tehdy s tím, že vertikální část nad napájecím bodem byla vysoká 12 m, druhá vertikální část je natažena podél smrku, který má okolo 15 m.  Ani nevím, zda jsem tehdy měřil délku zářiče nebo jsem to natáhl jak to vyšlo.  Ale má něco přes 80 m.
Zářič červeně, dočasné radiály modře, zakopané zářiče fialově; 

Anténu jsem tehdy doladil pomocí přepínaných  LC článků na 160m a 80m. Hned po zprovoznění jsem tehdy ve dvou večerech za sebou dělal na 80m spojení do VK. Anténu používám jen přes zimu, protože jen část radiálů je zakopaná, větší část natahuju na zem (celkem jde odhadem o 20 -30 radiálů). Původní narychlo smontovaný a postavený stožárek
už nutně potřeboval "renovaci" a navíc chci vertikální část zvýšit ideálně až na 20 m. Trubky už mám delší dobu doma a tak mě CQ WW donutil pustit se do práce. Původní stožárek jsem shodil, rozhodl jsem se zachovat původní zářič - to byl dobrý tah, protože jinak bych to během pátku nestihl. Na pomoc jsem měl jen staršího syna, s jehož pomocí jsem postavil z nových trubek stožár opět 12 m vysoký.  Ve dvou bylo další zvyšování příliš riskantní. Až se mně podaří sehnat početnější mužstvo, dojde jistě na tolik očekávané zvýšení vertikální části. Po změření jsem zjistil, že anténa rezonuje  kus pod pásmem, ale "nebylo z čeho brát".  Původní přizpůsobení bylo taky mimo, takže jsem musel najít nové odbočky na cívce a z kondů z R140 poskládat požadovanou hodnotu kapacity a už za tmy konečně zprovoznit vysílací anténu. Protože mě celodenní tělocvik kolem antén docela utahal, rozhodl jsem se první noc vzdát a raději se pořádně vyspat. Přece jen nejsme už nejmladší - my staří OL-áci ... hi.
V sobotu jsem připravil pracoviště a z přicházejícím večerem jsem začal "závodit". Jel jsem QRP kategorii - více méně z donucení, protože nemám v pořádku svou FT-450 (nevíte někdo, kdo by se mi na to podíval?). Vydržel jsem celou noc a k rádiu jsem se vrátil zase v neděli večer, abych dohledával zbylé evropské násobiče  ( např. GW, GM  nemám) ...
Z mých skromných poznatků:  K9AY není sice žádný zázračný všelék, ale každopádně dobře funguje. V závodě na ni poslech byl určitě pohodlnější než na vysílací anténu.  Podmínky na W se začaly otvírat už kolem 02 UTC a maximum kolem ranního kuropění nepřišly -zažívám to většinou opačně.  A logicky jsem se nepouštěl do boje o násobiče, na které stála fronta.

A jak to dopadlo?  Celkem  něco přes 300 QSO, 45 zemí, zóny 5, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 23, 33,  něco kolem 73 000 bodů.  Potěšilo spojení s AA1K a snažení bylo završeno poněkud "upachtěným" spojením s JT5DX (new one), které jsem musel zapít slivovicí a odebrat se na lože, abych v pondělí mohl opět plnit pracovní povinnosti. 

Ať žije TOP & CW !!!






neděle 12. ledna 2020

Další zimní SOTA toulání

Protože mně v údolí chybí klasická zima, musím hold do vyšších poloh. Před týdnem jsem vyrazil na Javorník (OK-ZL-012) nad Brumovem. V noci trochu sněžilo a byl hlášený vítr. V údolí byl klid, ale na hřebeni Pláňav skutečně pofukovalo, místy se tvořily závěje - když bylo tedy z čeho. Na samotném vrcholu bylo možná max 10 cm sněhu - co to je na leden a nadmořskou výšku skoro 800 m???  
Pohodový výlet ...



Protože zima stále nepřicházela, rozhodl jsem se včera pro odvážnější akci.  Cílem se staly dva vrcholy, které se dají zvládnout o jedné námaze. Už asi před třemi lety jsem zjistil, že blízko Malého Javorníka (OK-ZL-039)  leží sloveská SOTA  Koniakova skala (OM-TN-030).  Je to s přivřením očí na vrstevnici, resp. ve srovnánín s výstupem z údoli Stanovnice je to už procházka. Takže jezdím vždy autem do Skaličí, do sedla pod Javorníkem je to pak relativně krátký, ale hodně ostrý stoupák. Včera bylo dole trochu mokrého sněhu, se vzrůstající výškou sněhu přibývalo, na hřebeni už ho pro pěší chůzi bylo až moc. Určitě by se hodily sněžnice. Vzpomněl jsem si na Armana, E77P, který mně sněžnice ukazoval. Stará se o vykrývače mobilních operátorů v Bosně a v zimě je při některých zásazích používá. Včera by se hodily i mně - Hi. Pohyb po hřebeni na Koniakovu skalu byl dost namáhavý, kousek cesty jsem si ulehčil  chůzí ve stopě  nějakého mohutného  traktoru. Tedy podle stop nejen já, ale i nejeden jelen nebo srnec...  Je zajímavé, že díky tomu, že nasněžilo prakticky na nezmrzlou zem, v lesních cestách vůbec nezamrzly kaluže, což byla docela  nepříjemná "past".  Ráno před odjezdem jsem zjistil, že se pojede FM pohár, tak jsem přibalil "ručku". Na Koniakově skale jsem ji vytáhl, závod probíhal, tak jsem si říkal, že alespoň nebudu muset v hlubokém sněhu natahovat dipol a aktivaci spláchnu na 145 MHz. Na 145,500 byl OK1KOK, s kterým jsem udělal spojení, ale pak si "Baofňuk" postavil hlavu a tak jsem nakonec anténu na 7 MHz přece jen  natáhl. Aktivace na Malém Javorníku už probíhala za docela promočeného stavu mého oblečení od kolen dolů a začalo navíc docela nepříjemně foukat. Po návratu k autu jsem se přezul do suchého  a spěchal domů na  pozdní oběd. 
Věřte mně, že si člověk  po takové akci úplně jinak váží tepla domova ... Hi
Je to tak, jak píše Jirotka v Saturninovi:
Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec  a vyhodil dočasně na mráz.   





Vzhledem k tomu, že se blíží další VKV sezóna a já v PC našel minuloroční žádost o povolení vjezdu na kótu Půlčíny, stačilo několik kliků  a žádost na rok 2020 je na světě. Rozhodl jsem se, že znovu požádám. Nic hroznějšího než zamítnutí  s tím,že bych zase plašil chřástala polního, se mně nemůže stát.