sobota 31. srpna 2019

LSRH 2019


V předposledním prázdninovém týdnu se na webu Milana, OK1IF,   objevila krátká zpráva, že se u Soumarského mostu na Šumavě bude konat ještě jedno letošní společné toulání po šumavských hvozdech. Hned jsem v práci zjišťoval, jestli bych se mohl na nějakou dobu "zdejchnout". Našly se dokonce dva dny náhradního volna. Oslovil jsem ještě některé kamarády, kteří se také rádi toulají.

Bohužel jsem díky dlouho domluveným rodinným důvodům nemohl vyrazit už o víkendu. Předpokládal jsem, že vyrazím brzy po nedělním obědě. Nakonec se můj odjezd opozdil až na  třetí odpolední. Bylo jasné, že za světla k Soumarskému mostu nedorazím.  Provoz na D1 byl toho odpoledne  "milosrdný",  kupodivu nebyl žádný problém. Trasu z Českých Budějovic jsem zvolil po silničkách podél boletického vojenského újezdu. Pomalu se stmívalo, vysoká vyrážela na pastvu a do údolí po odpoledním dešti padala mlha - kochal jsem se jako pan doktor  ve "Vesničce". Na rozdíl od něho jsem vozidlo udržel na silnici a po osmé jsem dorazil do kempu.   Po přivítání s kamarády Milanem OK1IF, Romanem OK1WRM a Jiřím OK2BDF jsem při čelovce postavil stan a LSRH mohla začít.

V pondělí ráno jsme se s Jiřím rozhodli pro trasu Velký Bobík - Boubín -  Obrovec. Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala odpolední bouřky, chtěli jsme vyrazit pokud možno brzy a tak jsme nečekali na vlak, ale autem jsme se přemístili na parkoviště v Zátoni. Odtud jsme vyrazili nejkratší cestou na Bobík.
Jiří, OK2BDF na Bobíku (OK-JC-005)
Po aktivaci jsme oborou přešli už za horkého počasí pod Boubín. Tam jsme se posilnili před výstupem. Na Boubíně samotném jsme potkali asi největší množství lidí za celou dobu LSRH. Kousek od vrcholu Jiří odvysílal tuto SOTu. Já už Boubín aktivoval v červenci, takže jsem měl tentokrát "volno".  V Kubově Huti jsme si dali polévku a protože do odjezdu vlaku bylo ještě dost času, rozhodli jsme se ještě k  výstupu na Obrovec. Při cestě vzhůru několikrát zahřmělo. Po aktivaci mně Jiří povídá, že podle radaru mělo právě na Obrovci pršet.  Po cestě zpět do Kubovy Huti jsme skutečně 200 m pod vrcholem na cestě zjistili, že tam  na úzkém pásu přeháňka přešla.  Při čekání na vlak mraky dal houstly, schylovalo se k bouřce. Té jsme ujeli a žádný déšť nepřišel během celého večera ani k Soumarskému mostu, přesto, že se  chvilkama hrozivě blýskalo.

Do rána se veškerá oblačnost rozpustila, čekal nás další horký den. S Jiřím jsme přímo z kempu  vyrazili na Stožec. Díky GPS navigaci jsme se tentokrát dostali až na samou hranici 1. zóny pod
Stožec (OK-JC-023)
vrcholem Stožce.  Nějak mně nedošlo, že lovci za jednu SOTU dostanou body jen jednou v jednom kalendářním dni a Jiřímu jsem všechny "hladové" lovce v pile-upu udělal. Jiří měl pak co dělat, aby Stožec aktivoval. Sorry. Poté jsme sešli do Českých Žlebů, posilnili se polévkou a vydali se na Žlebský vrch. Protože úpatí směrem k Českým Žlebům leží v 1. zóně, stoupali jsme k vrcholu oklikou po pastvinách z jižní strany.  Tyto pastviny jsou pravé divoké šumavské louky s nádhernými výhledy na pás hraničnich hor a na Bischofsreut za čárou. Kouzelné místo. Pod vrcholem jsou rozvaliny domů patrně starousedlíků z doby předválečně. Na samotném vrcholu jsou patrné zbytky nějaké armádní stavby z doby poválečné, spojené jistě s hlídání hranice s imperialisty. A nejsou to jen betonové fundamenty, ale i nepořádek a odpadky, které tam armáda po sobě zanechala. Z vrcholu jsme vysílali nejen na 40 m , ale  na dvoumetru jsme se spojili s Romanem OK1WRM, který byl na pěší túře z Kubovy Huti přes Boubín, Bobík až k Soumarskému mostu. Úctyhodný výkon!. Po cestě zpět do kempu za velkého hicu jsme všichni hasili  žízeň plzeňskou dvanáctkou v bufetu.


Žlebský vrch (OK-JC-019)





Středa byla pro Jiřího a mě dnem odjezdu. Stany jsme sbalili ještě mokré, rozloučili se s Romanem, který ještě zůstával, a po cestě k Prachaticím jsme aktivovali povinné SOTy Libín a Volovický vrch.  Cestou na Libín Jiří nasbíral  plnou tašku hub  -  a pak že se SOTA program nevyplatí!  Hi.

Taková byla naprosto nečekaná akce na Šumavě. Kemp u Soumarského mostu byl už hodně "vylidněný", což mně velmi vyhovuje. Počasí vyšlo nad očekávání. Ač  nás Milan OK1IF  v pondělí opustil, přesunul se do Novohradských hor, jeho "duch" zůstal s námi - pot jsem smýval v opravdu Teplé Vltavě, ke snídani jsem si vařil kávu Jihlavanku a snídal jsem rybičky.  Tady jsem ale trochu pochybil - nebyly z Lidlu, ale z Tesca - hi.

Ať žije SRH 2020!


pondělí 5. srpna 2019

Letní QRP VKV závod

Po návratu z Korčule jsem mnohé "krámy" ani nemusel uklízet a  v sobotu jsem je znovu naložil do auta (např. napájecí soustavu) a hurá do přírody, kde to naše sluníčko není naštěstí tak agresivní.

Kóta byla víceméně jasná - Holý vrch nad Brumovem. Dal jsem vědět správci singulární společnosti Brumov-Bylnice. Ten neměl nic proti a ještě mi popřál hodně úspěchů. Díky!
Řízení s CHKO Beskydy ohledně kóty Pulčíny stále běží. Vzhledem k tomu, jak dlouho to trvá, budu muset ohledně povolení na příští rok požádat už v září. A kdoví, jestli to bude vůbec stačit.
Neodpustím si poznámku. Jeví se mně tu paralela s odstraněním graffiti na Karlově mostě. Památkáři tak dlouho přemýšleli a nejspíš by přemýšleli ještě teď, tvářili by se při tom strašně důležitě, až by se ty čmáranice nedaly odstranit.  A tak přijde někdo se zdravým selským rozumem a prostě to wapkou umyje. Může se stát, že to nebyl nejšetrnější způsob, to nikdo neví, ani ti  památkáři. Ale je to vyřešené. Stejně tak bych od ochranářů očekával pružnější přístup. A pokud mně to nechtějí povolit, ať to rovnou řeknou a bude jasno.
V sobotu po ránu jsme oslovil mailem Robina, mladého nadšence radioamatéřiny, který se chystá na zkoušky na ČTÚ, zda by nechtěl jet se mnou. Po vyjasnění všeho potřebného jsme se dohodli.
V neděli ráno budíček před šestou, rychlá snídaně a v 6.45 vyzvedávám Robina v Horní Lidči. Krátká zastávka na proviant ve Valašských Kloboukách a už se šplháme na Holý vrch. Vzhledem k sobotní bouřce jsem měl  trochu obavy ze dvou míst, která bývají po deštích hůř sjízdná.  Obavy se ukázaly jako plané a tak jsme kolem osmé dorazili na vrchol. Proti zvyklostem nebylo posečeno, ale to nás nijak neohrozilo.



Dali jsme se do stavby. Po dlouhé době  jsem přeměřil anténu, protože jsem měl čím.  Dosud jsem měl k dispozici nepříliš spolehlivý měřák Sark100/MR100, který stejně  VKV neměří. V rámci příprav na Korčulu jsem dal dohromady analyzátor podle EU1KY. Ke svému zděšení ukazoval měřák PSV 1:2.V podstatě tutéž hodnotu ukazoval zapújčený Robinův analyzátor.  Na kótě se nedalo nic moc dělat. Je ale zřejmé, že je čas na něco lepšího, nemluvě o tom, že materiál na nové antény a stožár je dávno nakoupený.
Před devátou jsme byli ready. Robina jsem nechal jet fonický provoz, který nijak v oblibě nemám. Zapisoval jsem mu však  spojení, protože dosud byl zvyklý na zápis do PC a tak mu můj způsob zápisu "papír-tužka"   připadal opravdu "archaický". 
Dvakrát jsme se vystřídali a tak jsem si mohl dopřát trochu toho  telegrafu. Moc mě potěšilo spojení s Armanem E77P, který se nám s jeho rodinou před dvěma léty při naší návštěvě Bosny moc věnoval. Bylo to tehdy opravdu velmi zajímavé, jsem mu za to vděčen!   
Závodili jsme až do poslední minuty. Po další půlhodině jsme byli sbalení a vyrazili k domovu vstříc zpožděnému nedělnímu obědu.
A jak to dopadlo?  Předběžně 67 QSO za necelých 14000 bodů.

Aktualizováno  7.8.2019:  Tak jsem dostal Rozhodnutí ohledně žádosti o kótu Pulčiny od CHKO Beskydy. Díky za to! Je zamítavé, protože bych pošlapal vemeník dvoulistý, vstavač mužský, vstavač bledý, prstnatec májový a plašil bych chřástala polního. -  takové já su hovado!