pondělí 27. ledna 2020

CQ WW 160m CW  2020

Jako bývalý OL-ák mám slabost pro pásmo 160m.  To asi všichni OL-áci, protože jsme na tom pásmu "vyrůstali".  Takže program na konec ledna je jasný. Alespoň na chvilku si zařádit v rámci CQ WW 160m CW. Letos mně žádné vyjímečné  pracovní povinnosti nebránily, dokonce jsem si mohl na pátek vzít kousek ze zbytků loňské dovolené.  Celý den bylo krásně a hlavně bylo mrazivo - ideální počasí pro úpravu antén. Jinak bych letošní zimu nazval blátivou - to je teda hnus.

Už týden před závodem jsem na zahradě postavil hardware pro K9AY. Vzal jsem duralovou 3m trubku  a  tu spojil s 10 m teleskopem , u kterého nebyly použity nejtenčí horní díly tak, aby celý stožárek měl cca 10 m. Ze šuplíku jsem vytáhl už dlouho rozdělanou a nedodělanou elektroniku pro přepínání k této anténě včetně ukončovacího odporu na bázi vactrolu. Nelíbilo se mi původní provedení a navíc jsem chtěl elektroniku rozšířit o předzesilovač s 2N5109. Takže jsem bleskově navrhl a vyrobil nový tišťák, na který jsem vše potřebné "přestěhoval". Elektroniku jsem na stole odzkoušel.  A v pátek jsem anténu dokompletoval a zprovoznil.



V pátek mě dále čekala repase antény uzemněného half loopu. Asi před třemi léty jsem se inspiroval ohledně této antény u Jirky, OK1DQT (ex OL1BBR). Postavil jsem ji tehdy s tím, že vertikální část nad napájecím bodem byla vysoká 12 m, druhá vertikální část je natažena podél smrku, který má okolo 15 m.  Ani nevím, zda jsem tehdy měřil délku zářiče nebo jsem to natáhl jak to vyšlo.  Ale má něco přes 80 m.
Zářič červeně, dočasné radiály modře, zakopané zářiče fialově; 

Anténu jsem tehdy doladil pomocí přepínaných  LC článků na 160m a 80m. Hned po zprovoznění jsem tehdy ve dvou večerech za sebou dělal na 80m spojení do VK. Anténu používám jen přes zimu, protože jen část radiálů je zakopaná, větší část natahuju na zem (celkem jde odhadem o 20 -30 radiálů). Původní narychlo smontovaný a postavený stožárek
už nutně potřeboval "renovaci" a navíc chci vertikální část zvýšit ideálně až na 20 m. Trubky už mám delší dobu doma a tak mě CQ WW donutil pustit se do práce. Původní stožárek jsem shodil, rozhodl jsem se zachovat původní zářič - to byl dobrý tah, protože jinak bych to během pátku nestihl. Na pomoc jsem měl jen staršího syna, s jehož pomocí jsem postavil z nových trubek stožár opět 12 m vysoký.  Ve dvou bylo další zvyšování příliš riskantní. Až se mně podaří sehnat početnější mužstvo, dojde jistě na tolik očekávané zvýšení vertikální části. Po změření jsem zjistil, že anténa rezonuje  kus pod pásmem, ale "nebylo z čeho brát".  Původní přizpůsobení bylo taky mimo, takže jsem musel najít nové odbočky na cívce a z kondů z R140 poskládat požadovanou hodnotu kapacity a už za tmy konečně zprovoznit vysílací anténu. Protože mě celodenní tělocvik kolem antén docela utahal, rozhodl jsem se první noc vzdát a raději se pořádně vyspat. Přece jen nejsme už nejmladší - my staří OL-áci ... hi.
V sobotu jsem připravil pracoviště a z přicházejícím večerem jsem začal "závodit". Jel jsem QRP kategorii - více méně z donucení, protože nemám v pořádku svou FT-450 (nevíte někdo, kdo by se mi na to podíval?). Vydržel jsem celou noc a k rádiu jsem se vrátil zase v neděli večer, abych dohledával zbylé evropské násobiče  ( např. GW, GM  nemám) ...
Z mých skromných poznatků:  K9AY není sice žádný zázračný všelék, ale každopádně dobře funguje. V závodě na ni poslech byl určitě pohodlnější než na vysílací anténu.  Podmínky na W se začaly otvírat už kolem 02 UTC a maximum kolem ranního kuropění nepřišly -zažívám to většinou opačně.  A logicky jsem se nepouštěl do boje o násobiče, na které stála fronta.

A jak to dopadlo?  Celkem  něco přes 300 QSO, 45 zemí, zóny 5, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 23, 33,  něco kolem 73 000 bodů.  Potěšilo spojení s AA1K a snažení bylo završeno poněkud "upachtěným" spojením s JT5DX (new one), které jsem musel zapít slivovicí a odebrat se na lože, abych v pondělí mohl opět plnit pracovní povinnosti. 

Ať žije TOP & CW !!!






neděle 12. ledna 2020

Další zimní SOTA toulání

Protože mně v údolí chybí klasická zima, musím hold do vyšších poloh. Před týdnem jsem vyrazil na Javorník (OK-ZL-012) nad Brumovem. V noci trochu sněžilo a byl hlášený vítr. V údolí byl klid, ale na hřebeni Pláňav skutečně pofukovalo, místy se tvořily závěje - když bylo tedy z čeho. Na samotném vrcholu bylo možná max 10 cm sněhu - co to je na leden a nadmořskou výšku skoro 800 m???  
Pohodový výlet ...



Protože zima stále nepřicházela, rozhodl jsem se včera pro odvážnější akci.  Cílem se staly dva vrcholy, které se dají zvládnout o jedné námaze. Už asi před třemi lety jsem zjistil, že blízko Malého Javorníka (OK-ZL-039)  leží sloveská SOTA  Koniakova skala (OM-TN-030).  Je to s přivřením očí na vrstevnici, resp. ve srovnánín s výstupem z údoli Stanovnice je to už procházka. Takže jezdím vždy autem do Skaličí, do sedla pod Javorníkem je to pak relativně krátký, ale hodně ostrý stoupák. Včera bylo dole trochu mokrého sněhu, se vzrůstající výškou sněhu přibývalo, na hřebeni už ho pro pěší chůzi bylo až moc. Určitě by se hodily sněžnice. Vzpomněl jsem si na Armana, E77P, který mně sněžnice ukazoval. Stará se o vykrývače mobilních operátorů v Bosně a v zimě je při některých zásazích používá. Včera by se hodily i mně - Hi. Pohyb po hřebeni na Koniakovu skalu byl dost namáhavý, kousek cesty jsem si ulehčil  chůzí ve stopě  nějakého mohutného  traktoru. Tedy podle stop nejen já, ale i nejeden jelen nebo srnec...  Je zajímavé, že díky tomu, že nasněžilo prakticky na nezmrzlou zem, v lesních cestách vůbec nezamrzly kaluže, což byla docela  nepříjemná "past".  Ráno před odjezdem jsem zjistil, že se pojede FM pohár, tak jsem přibalil "ručku". Na Koniakově skale jsem ji vytáhl, závod probíhal, tak jsem si říkal, že alespoň nebudu muset v hlubokém sněhu natahovat dipol a aktivaci spláchnu na 145 MHz. Na 145,500 byl OK1KOK, s kterým jsem udělal spojení, ale pak si "Baofňuk" postavil hlavu a tak jsem nakonec anténu na 7 MHz přece jen  natáhl. Aktivace na Malém Javorníku už probíhala za docela promočeného stavu mého oblečení od kolen dolů a začalo navíc docela nepříjemně foukat. Po návratu k autu jsem se přezul do suchého  a spěchal domů na  pozdní oběd. 
Věřte mně, že si člověk  po takové akci úplně jinak váží tepla domova ... Hi
Je to tak, jak píše Jirotka v Saturninovi:
Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec  a vyhodil dočasně na mráz.   





Vzhledem k tomu, že se blíží další VKV sezóna a já v PC našel minuloroční žádost o povolení vjezdu na kótu Půlčíny, stačilo několik kliků  a žádost na rok 2020 je na světě. Rozhodl jsem se, že znovu požádám. Nic hroznějšího než zamítnutí  s tím,že bych zase plašil chřástala polního, se mně nemůže stát.