Soumarský Most 2025 

Pravidelně o prázdninách v posledních letech zkoušíme s radostí strávit alespoň prodloužený víkend u Soumarského Mostu, kde si chceme užít trochu od všeho, co Šumava nabízí - a já navíc trochu toho SOTA toulání. Je to čím dál složitější - jde totiž o tři dospělce s různými povinnostmi, naplánovanými akcemi a to vše je nutno sladit s dobrou  předpovědí počasí. Letos se myslitelné termíny začaly hodně krátit. Naštěstí na tento víkend byla předpověď příznivá, takže padlo rychlé rozhodnutí a ve čtvrtek ve dvě jsem s mladším synem vyrazil směr Šumava. Čekalo nás cca pět hodin cesty, proviant jsme nakoupili už v týdnu, nechtěl jsem ztrácet čas obligátním nákupem v Českých Budějovicích. Projeli jsme několika přeháňkami, což ovšem nebylo překvapivé, neboť to odpovídalo předpovědi. Bez velkých komplikací jsme včas dorazili, postavili příbytky a zahnali žízeň.

V pátek  ráno jsme  po pravidelné ranní koupeli a vydatné snídani vyrazili na vlak a popojeli jsme do Zátoně. Už delší dobu uvažuju, že bych se zapojil do programu OKFF, když nám "zkrouhli" SOTA kopce - už je to nějaký čas, ale stále to mám SOTA potentátům hodně za zlé! 

Dělat OKFF jen CW a s 5 W asi není optimální, jak mně potvrdil i Jiří, OK2OP. No, nicméně na ověření této zkušenosti tentokrát nedošlo. Chtěl jsem zkusit zavysílat z OKFF-1568 - Jilmová skála. V lese bylo všechno hodně mokré, pršelo "ze stromů", bylo nevlídno  a to se ani náhodou nepotkávalo s mou představou aktivace OKFF - sedím někde na šutru, sluníčko svítí, lesní pohoda a já sekám jedno spojení za druhým. Došlo tedy na změnu plánu. Shodli jsme se na pěším návratu zpátky k Soumarskému Mostu.  Cesta vedla na začátku přes nádherné zátoňské louky a po deseti kilometrech jsme dorazili vyhladovělí zpátky. Oběd v bufetu na druhém břehu nám přišel velmi vhod, taky konečně vylezlo sluníčko a tak šlo kempingové křesílko do polohy naležato a za chvilku jsem nevěděl o světě...  Po tomto odpočinku a odpolední kávě mě přece jen zamrzelo, že jsem ještě "nehrábl na klíč".  Na rychlou SOTA aktivaci se nabízí nedaleký Stožec (OK/JC-023). Už jsem na něm byl několikrát, ale ještě nikdy ne ze stejnojmenné osady. Takže jsem přes České Žleby sjel na parkoviště do Stožce a za ukázkového počasí, které tak scházelo dopoledne, vyšlápl kolem kaple nahoru. Lovců moc na pásmu nebylo, poslední QSO bylo ale nestandartní - zavolal mě W8LX (14 MHz) - na 5W do EFHW prima QSO...

Večer dorazil starší syn a tak jsme u ohýnku opekli buřty, obloha se po proměnlivém dni vyjasnila s nekonečným množstvím hvězd. 

V sobotu už nás bez přeháňkových obstrukcí budilo sluníčko, vypadalo to na horký den. Dlouhá túra by byla trápením. Už doma jsem se díval na bavorské SOTy hned "za čárou".  A tak jsme vyrazili do Mitterfirmiansreutu, auto nechali na parkovišti v obci a vyrazili na  Almberg  (DM/BM-063). Nebylo to daleko, ale dost do kopce (taky jde o SOTu, hi), sluníčko už pálilo.  Na kopci se hodně staví, vylepšují zdejší lyžařské středisko.  Syn prozkoumával okolí a já během chvíle odvysílal aktivaci. Odpoledne  jsme věnovali koupání, synové vyrazili na dvě různé procházky po okolí (rozhádaní ale nebyli  :-) ) a já jsem zůstal v kempu a věnoval se  "rozjímání" ...

Neděle byla dnem odjezdu, nicméně už celkem pravidelné před odjezd vždycky "vmáčknu" výpad na Žlebský vrch (OK/JC-019). Tentokrát jsem upustil od aktivace před snídaní, protože to lovci asi ještě vyspávají. Takže jsme i my nejdříve vydatně posnídali a až pak jsem vyrazil se starším synem do Českých Žlebů na parkoviště a odtud jako vždy po cestě, abychom vrch stekli po loukách z jižní strany. Při vstupu na pastvinu viselo upozornění, že se tam pase také plemenný býk. Vzhledem k tomu, že jsme ani ho ani jeho "harém" neviděli, vydali jsme se obezřetně nahoru.  Kousek pod vrcholem jsem rozbalil "fidlátka" a aktivace byla tentokrát dílem okamžiku.

Ty louky pod Žlebským vrchem by si nikdo neměl nechat ujít! 

Po návratu jsme pomalu balili, ráchali se ještě ve Vltavě, protože slunko zase  neúprosně pálilo, trochu lelkovali a užívali si poslední chvíle u Soumarského Mostu...

Ať žije Soumarský Most 2026!

  

 

Polní den 2025

Tak jsem si letos nenechal ujít Polní den.  Předpověď počasí byla až moc příznivá - žádný déšť, naopak drtivé vedro.  Ideální je něco mezi, ale netřeba si pořád stěžovat. 

Předpokládal jsem, že pojedu dvoumetr a sedmdesátku, dopadlo to trochu jinak. Ale pěkně popořadě... 

První menší zádrhel vzniknul na cestě nahoru z Brumova na Holý vrch, kde právě přistál paraglidista. Musel jsem počkat až si uklidí létací aparát. Říkal, že startoval z Lopeníku, takže přistál po necelých 30 km.  Spokojený ale nebyl, údajně se něco nepovedlo... Dokumentoval to smutným pohledem vysoko nahoru, kde si ještě vesele poletovali jeho kamarádi.

No ale já jsem brzy po příjezdu na kótu zjistil, co se zase nepovedlo mně.  Hned při skládání materiálu jsem zjistil, že v krabici dvoumetrové antény něco hrká. To nevěštilo nic dobrého - přizpůsobení bylo utržené jak od dipólu, tak od anténního konektoru. Bez letovačky to na kopci bylo neopravitelné, takže bylo jasno, že pojedu jen sedmdesátku. Byla to premiéra - pokud jsem se na sedmdesátce v minulosti objevil, tak jen jako doplněk k provozu na dvoumetru - ze zvědavosti.

Stavění bylo tedy o něco jednodušší, takže jsem byl připraven včas. Trochu mě zneklidňovalo, že pásmo bylo úplně mrtvé, ale to se úderem 14:00 UTC zázračně probudilo. Ze začátku to samozřejmě pěkně odsýpá. Sluníčko pálilo, ale vzhledem k tomu, že se už klonilo k západu, připravenou plachtu pro zaclonění jsem nenatahoval. Jiná věc mě ale lehce znervozňovala. Asi 15m od mého polního stanoviště bylo velké mraveniště. Netušil jsem, že mě budou mravenci i v takové vzdálenosti  a v takovém množství trvale a neúnavně prozkoumávat. Naštěstí nebyli agresivní, ale na pohodě to nepřidalo. Jakmile se začínalo šeřit, přestával jsem vidět do deníku, a tak jsem  ukončil provoz. Osvětlení se mně nechtělo zprovozňovat, a tak jsem zalehl pod hvězdy.  Do večera jsem udělal přes 40 spojení - potěšilo QSO s DF0YY.

Ze zvyku jsem se vzbudil před pátou a protože už do deníku bylo vidět, zapnul jsem tcvr. Na pásmu bylo úplně - ale úplně-  mrtvo. Po chvíli se začala ozývat opakovaná výzva  OK3W,  na moje opakované volání žádná odpověď - asi přeslech z dvoumetru(?). Nakonec se ale ostatní operátoři přece jen vzbudili, pásmo ožilo. Brzy po ránu přišel YR7J, DK1KC/P,   9A8D a DL3SFB - ODX. Postupem času bylo na slunku k nevydržení, tak jsem se rozhodl natáhnout plachtu pro zastínění. Bohužel se ale v neděli zvedl vítr, který s plachtou prováděl "psí kusy", fajnově poslouchat se nedalo. Takže šla plachta zase dolů. Před polednem jsem tedy svou účast na polňáku uzavřel. 

Takže, když to shrnu: 

- 58 QSO, necelých 10 000 bodů  s FT857/10W do 12 el. DK7ZB. Anténa ještě neprošla finálním naladěním...

- pokud jsem si myslel, že se na sedmdesátce vyhnu rušení od OM3W (27 km), tak to jsem se krutě zmýlil; Je zajímavé, že o ostatních blízkých high power stanicích  - OM3KII (37 km) nebo OK2C (33 km) na bandu vůbec nevím. A na  OM3KUK (tuším, že taky nejsou úplně QRP)  se můžu dívat dalekohledem (5km - přímá viditelnost) - a taky nic...

- všechna spojení - random; Stále se  nemůžu ztotožnit s myšlenkou, že bych si domlouval spojení na chatu. Myslím, že na to v mém případě nikdy nedojde. Na dvoumetru i na sedmdesátce se přece dají dělat dlouhá random spojení i s malým výkonem. A taková spojení přece přinesou násobné potěšení proti - "jsem na 230 kilo, otoč na mě anténu, zavolám Tě..."   

No, ať si dělá každý, jak chce. Ale já se chci každopádně bavit!

Díky za spojení a zase někdy na slyšenou! 

Zimní SOTA výlety a neuskutečněný první subreg...

Kolem Vánoc jsem jako tradičně čekal na příjemné zimní SOTA počasí - tedy málo sněhu, ale mrazivo.  V tom případě  se dá turistika provozovat stejně jako v létě s tím rozdílem, že v lese vás nenapadá krvežíznivý hmyz a turistů potkáte minimum.  Pravda, nebylo to úplně optimální. Přesto jsem si nenechal výšlapy s krátkými pile-upy  ujít.

Koncem března vždy sleduju počasí a přemýšlím, jestli by se dal první subregionál  absolvovat z auta aniž by člověku hrozily omrzliny resp. aby si závod užil. Letos se vhodné počasí opozdilo přesně o týden.  V  "subregionální" sobotu jsem místo toho vyrazil se ženou na vzdálenější SOTu - Těšíňočku (OK-MO/065).  V nejvyšších partiích bylo 20 cm zmrzlého sněhu, lehce sněžilo a pofukovalo.  Rozhodnutí bylo tedy asi správné.

Hned po víkendu začali hlásit , že se prudce oteplí, což se také stalo. Koncem týdne už bylo jasné, že o víkendu dojde k první letošní opékačce.  Zároveň jsem zjistil, že se bude konat South America 10 m Contest. Mám trochu výčitky svědomí, že to teď na horních pásmech chodí a já toho nevyužívám ... Tak jsem nahonem nastřihl  dráty pro VDA  anténu pro 10 m. Rodině jsem navrhnul, že by se opékačka mohla konat na kopci nad home QTH a já bych tam mohl podráždit konečně desetimetrové pásmo. Tak se také stalo. Vyjel jsem nahoru autem a nejdříve jsem postavil VDA pro 15 m, kterou používám při IOTA  expedicích. Na 15m  měli nějaký závod  členové Commonwealthu, dělali spojení výlučně mezi sebou. Takže šel stožár dolů, následovala úprava pro 10 m. Mezitím se opékalo. A po dalších potížích, jednak s baterií a problémy dělal i svod, jsem se konečně už skoro při stmívání dostal na 10m. A k mému překvapení jsem během cca15 minut udělal  5x PY, 1x FY, 1x W a několik Evropanů.  Na EFHW a 15W výkonu za mě docela  dobré...