Zimní SOTA léčí ...

Po hektickém týdnu, kdy vás povinnosti "tlačí ke zdi", následuje nedělní ráno - azurově slunečné a jiskřivě mrazivé. Sbalíte SOTA batoh a vyrazíte. Pod nohama vám křupe zmrzlá zem. V lese je úplné ticho a jste tam úplně sami. Celý les je jen váš.  Vystoupáte na vrchol. Na strom hodíte anténu  a už vás v pile-upu zdraví staří známí z celé Evropy.  Pravda při vysílání vám trochu mrznou ruce a na zpáteční cestu je potřeba nasadit rukavice...   Vrátíte se do vyhřátého domova příjemně unavení, "vyzmrzaní"  a teprve  v takovém případě náležitě oceníte "pohodlíčko".   Tak tomu já říkám totální relax.

Přesně tak to vypadalo včera...

Hold zamrzí, že zimy už nejsou takové, jaké bývaly. Takže předchozí SOTA výlety této zimní sezony nebyly zdaleka tak optimální.
První pozdně podzimní výšlap byl tak trochu z donucení. Sobotní odpoledne jsem měl trávit na oslavě - pokud netrvá dlouho,  budiž.  V blízkosti  je jeden SOTA vrchol, tak jsem si oslavu okořenil vycházkou.  Díky ochlazení byl už nahoře poprašek, ale bohužel mokro, blátivo.

Další termín byl o poznání nadějnější - na konci listopadu napadlo trochu sněhu. A čas mně dovolil vyrazit na výlet. Cílem se tentokrát stala Drastihlava - OK/ZL-080. Přešel jsem  při aktivacích na pásmo 20m, kde je to jako na 40m "za starých časů". A na této aktivací mě poprvé zavolala při pile-upu americká stanice - bylo to docela překvapení. Na zpáteční cestě jsem se zastavil na kafé a kus řeči u Vaška, OK2PTS, který se zotavuje po nemoci.  Bylo to moc příjemné popovídání, navíc ve vyhřáté chatě. 

A následovaly dvě "vánoční" SOTy - tj. po Vánocích před Silvestrem, kdy většinou mívám dovolenou. Bohužel o těchto výletech se nedá říct, že byly zimní - byly totiž blátivé.  Jedno pozitivum by se ale přece jen našlo. Opět mě zavolaly americké stanice...

Tak třeba se ještě do konce sezony nějaký pěkný zimní výlet podaří.