SOTA Klášťov (OK-ZL/015)
Už během týdne předpověď počasí slibovala prudké ochlazení a na víkend i sluníčko. Těšil jsem se, že se konečně vypravím na "zimní" SOTu.
V sobotu jsem se účastnil stužkovacího plesu vsetínského Gymnázia, kde bude mladší syn na jaře maturovat. Nemám příliš v oblibě tyto akce. Jednou z mála výhod je, že se tam člověk potká se známýma, které třeba dlouho neviděl. Mezi jinými to tentokrát byl i Milan, OK2BCF. Takže jsme krátce během plesu prodiskutovali i naše SOTA snažení.
Vzhledem k tomu, že mně byl pro tento večer "přisouzen volant" (nijak mi to nevadilo), neztratil jsem "image"a ráno za svítání jsem byl schopen vstát a brzy vyrazit na blízkou SOTu Klášťov.
Jaký to byl rozdíl - večer přelidněný hlučný kulturák a za pár hodin prosluněný namrzlý les bez jediného živáčka.
Klášťov je tak trochu záhadný vrch. Opakované archeologické výzkumy potvrdily, že tam bylo velké hradisko. A tak si člověk vždycky klade otázku, jak tam ti naši dávní předci mohli žít, jak to tam asi vypadalo. No, určitě to neměli snadné - do blízkých Vizovic si do Penny na rohlíky ani k Jelínkovi na něco ostřejšího skočit nemohli... hi.
Tak jsem se těšil na oblíbené zimní toulání, kdy už mrzne a většinou ještě není moc sněhu. A nějak se nemůžu dočkat. Zatím jsem absolvoval tři "zimní" SOTY. V polovině prosince jsem zastihl ještě trochu sněhu na Krajčicích. Pak následovalo teplé období s množstvím deště. Ochlazovat se začalo až po Vánocích. No ochlazovat ... Padal sice sníh, ale na rozmoklou a prohřátou zem. Takže "pro oko" to bylo zimní toulání, ale reálně byl celkový prožitek "rozměklý" až místy "blátivý". Snad ta pravá zima ještě příjde ...
