LSRH 2019

V předposledním prázdninovém týdnu se na webu Milana, OK1IF,   objevila krátká zpráva, že se u Soumarského mostu na Šumavě bude konat ještě jedno letošní společné toulání po šumavských hvozdech. Hned jsem v práci zjišťoval, jestli bych se mohl na nějakou dobu "zdejchnout". Našly se dokonce dva dny náhradního volna. Oslovil jsem ještě některé kamarády, kteří se také rádi toulají.

Bohužel jsem díky dlouho domluveným rodinným důvodům nemohl vyrazit už o víkendu. Předpokládal jsem, že vyrazím brzy po nedělním obědě. Nakonec se můj odjezd opozdil až na  třetí odpolední. Bylo jasné, že za světla k Soumarskému mostu nedorazím.  Provoz na D1 byl toho odpoledne  "milosrdný",  kupodivu nebyl žádný problém. Trasu z Českých Budějovic jsem zvolil po silničkách podél boletického vojenského újezdu. Pomalu se stmívalo, vysoká vyrážela na pastvu a do údolí po odpoledním dešti padala mlha - kochal jsem se jako pan doktor  ve "Vesničce". Na rozdíl od něho jsem vozidlo udržel na silnici a po osmé jsem dorazil do kempu.   Po přivítání s kamarády Milanem OK1IF, Romanem OK1WRM a Jiřím OK2BDF jsem při čelovce postavil stan a LSRH mohla začít.

V pondělí ráno jsme se s Jiřím rozhodli pro trasu Velký Bobík - Boubín -  Obrovec. Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala odpolední bouřky, chtěli jsme vyrazit pokud možno brzy a tak jsme nečekali na vlak, ale autem jsme se přemístili na parkoviště v Zátoni. Odtud jsme vyrazili nejkratší cestou na Bobík.

Jiří, OK2BDF na Bobíku (OK-JC-005)

Po aktivaci jsme oborou přešli už za horkého počasí pod Boubín. Tam jsme se posilnili před výstupem. Na Boubíně samotném jsme potkali asi největší množství lidí za celou dobu LSRH. Kousek od vrcholu Jiří odvysílal tuto SOTu. Já už Boubín aktivoval v červenci, takže jsem měl tentokrát "volno".  V Kubově Huti jsme si dali polévku a protože do odjezdu vlaku bylo ještě dost času, rozhodli jsme se ještě k  výstupu na Obrovec. Při cestě vzhůru několikrát zahřmělo. Po aktivaci mně Jiří povídá, že podle radaru mělo právě na Obrovci pršet.  Po cestě zpět do Kubovy Huti jsme skutečně 200 m pod vrcholem na cestě zjistili, že tam  na úzkém pásu přeháňka přešla.  Při čekání na vlak mraky dal houstly, schylovalo se k bouřce. Té jsme ujeli a žádný déšť nepřišel během celého večera ani k Soumarskému mostu, přesto, že se  chvilkama hrozivě blýskalo.

Do rána se veškerá oblačnost rozpustila, čekal nás další horký den. S Jiřím jsme přímo z kempu  vyrazili na Stožec. Díky GPS navigaci jsme se tentokrát dostali až na samou hranici 1. zóny pod

Stožec (OK-JC-023)

vrcholem Stožce.  Nějak mně nedošlo, že lovci za jednu SOTU dostanou body jen jednou v jednom kalendářním dni a Jiřímu jsem všechny "hladové" lovce v pile-upu udělal. Jiří měl pak co dělat, aby Stožec aktivoval. Sorry. Poté jsme sešli do Českých Žlebů, posilnili se polévkou a vydali se na Žlebský vrch. Protože úpatí směrem k Českým Žlebům leží v 1. zóně, stoupali jsme k vrcholu oklikou po pastvinách z jižní strany.  Tyto pastviny jsou pravé divoké šumavské louky s nádhernými výhledy na pás hraničnich hor a na Bischofsreut za čárou. Kouzelné místo. Pod vrcholem jsou rozvaliny domů patrně starousedlíků z doby předválečně. Na samotném vrcholu jsou patrné zbytky nějaké armádní stavby z doby poválečné, spojené jistě s hlídání hranice s imperialisty. A nejsou to jen betonové fundamenty, ale i nepořádek a odpadky, které tam armáda po sobě zanechala. Z vrcholu jsme vysílali nejen na 40 m , ale  na dvoumetru jsme se spojili s Romanem OK1WRM, který byl na pěší túře z Kubovy Huti přes Boubín, Bobík až k Soumarskému mostu. Úctyhodný výkon!. Po cestě zpět do kempu za velkého hicu jsme všichni hasili  žízeň plzeňskou dvanáctkou v bufetu.

Žlebský vrch (OK-JC-019)

Středa byla pro Jiřího a mě dnem odjezdu. Stany jsme sbalili ještě mokré, rozloučili se s Romanem, který ještě zůstával, a po cestě k Prachaticím jsme aktivovali povinné SOTy Libín a Volovický vrch.  Cestou na Libín Jiří nasbíral  plnou tašku hub  -  a pak že se SOTA program nevyplatí!  Hi.

Taková byla naprosto nečekaná akce na Šumavě. Kemp u Soumarského mostu byl už hodně "vylidněný", což mně velmi vyhovuje. Počasí vyšlo nad očekávání. Ač  nás Milan OK1IF  v pondělí opustil, přesunul se do Novohradských hor, jeho "duch" zůstal s námi - pot jsem smýval v opravdu Teplé Vltavě, ke snídani jsem si vařil kávu Jihlavanku a snídal jsem rybičky.  Tady jsem ale trochu pochybil - nebyly z Lidlu, ale z Tesca - hi.

Ať žije SRH 2020!