sobota 31. srpna 2019

LSRH 2019


V předposledním prázdninovém týdnu se na webu Milana, OK1IF,   objevila krátká zpráva, že se u Soumarského mostu na Šumavě bude konat ještě jedno letošní společné toulání po šumavských hvozdech. Hned jsem v práci zjišťoval, jestli bych se mohl na nějakou dobu "zdejchnout". Našly se dokonce dva dny náhradního volna. Oslovil jsem ještě některé kamarády, kteří se také rádi toulají.

Bohužel jsem díky dlouho domluveným rodinným důvodům nemohl vyrazit už o víkendu. Předpokládal jsem, že vyrazím brzy po nedělním obědě. Nakonec se můj odjezd opozdil až na  třetí odpolední. Bylo jasné, že za světla k Soumarskému mostu nedorazím.  Provoz na D1 byl toho odpoledne  "milosrdný",  kupodivu nebyl žádný problém. Trasu z Českých Budějovic jsem zvolil po silničkách podél boletického vojenského újezdu. Pomalu se stmívalo, vysoká vyrážela na pastvu a do údolí po odpoledním dešti padala mlha - kochal jsem se jako pan doktor  ve "Vesničce". Na rozdíl od něho jsem vozidlo udržel na silnici a po osmé jsem dorazil do kempu.   Po přivítání s kamarády Milanem OK1IF, Romanem OK1WRM a Jiřím OK2BDF jsem při čelovce postavil stan a LSRH mohla začít.

V pondělí ráno jsme se s Jiřím rozhodli pro trasu Velký Bobík - Boubín -  Obrovec. Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala odpolední bouřky, chtěli jsme vyrazit pokud možno brzy a tak jsme nečekali na vlak, ale autem jsme se přemístili na parkoviště v Zátoni. Odtud jsme vyrazili nejkratší cestou na Bobík.
Jiří, OK2BDF na Bobíku (OK-JC-005)
Po aktivaci jsme oborou přešli už za horkého počasí pod Boubín. Tam jsme se posilnili před výstupem. Na Boubíně samotném jsme potkali asi největší množství lidí za celou dobu LSRH. Kousek od vrcholu Jiří odvysílal tuto SOTu. Já už Boubín aktivoval v červenci, takže jsem měl tentokrát "volno".  V Kubově Huti jsme si dali polévku a protože do odjezdu vlaku bylo ještě dost času, rozhodli jsme se ještě k  výstupu na Obrovec. Při cestě vzhůru několikrát zahřmělo. Po aktivaci mně Jiří povídá, že podle radaru mělo právě na Obrovci pršet.  Po cestě zpět do Kubovy Huti jsme skutečně 200 m pod vrcholem na cestě zjistili, že tam  na úzkém pásu přeháňka přešla.  Při čekání na vlak mraky dal houstly, schylovalo se k bouřce. Té jsme ujeli a žádný déšť nepřišel během celého večera ani k Soumarskému mostu, přesto, že se  chvilkama hrozivě blýskalo.

Do rána se veškerá oblačnost rozpustila, čekal nás další horký den. S Jiřím jsme přímo z kempu  vyrazili na Stožec. Díky GPS navigaci jsme se tentokrát dostali až na samou hranici 1. zóny pod
Stožec (OK-JC-023)
vrcholem Stožce.  Nějak mně nedošlo, že lovci za jednu SOTU dostanou body jen jednou v jednom kalendářním dni a Jiřímu jsem všechny "hladové" lovce v pile-upu udělal. Jiří měl pak co dělat, aby Stožec aktivoval. Sorry. Poté jsme sešli do Českých Žlebů, posilnili se polévkou a vydali se na Žlebský vrch. Protože úpatí směrem k Českým Žlebům leží v 1. zóně, stoupali jsme k vrcholu oklikou po pastvinách z jižní strany.  Tyto pastviny jsou pravé divoké šumavské louky s nádhernými výhledy na pás hraničnich hor a na Bischofsreut za čárou. Kouzelné místo. Pod vrcholem jsou rozvaliny domů patrně starousedlíků z doby předválečně. Na samotném vrcholu jsou patrné zbytky nějaké armádní stavby z doby poválečné, spojené jistě s hlídání hranice s imperialisty. A nejsou to jen betonové fundamenty, ale i nepořádek a odpadky, které tam armáda po sobě zanechala. Z vrcholu jsme vysílali nejen na 40 m , ale  na dvoumetru jsme se spojili s Romanem OK1WRM, který byl na pěší túře z Kubovy Huti přes Boubín, Bobík až k Soumarskému mostu. Úctyhodný výkon!. Po cestě zpět do kempu za velkého hicu jsme všichni hasili  žízeň plzeňskou dvanáctkou v bufetu.


Žlebský vrch (OK-JC-019)





Středa byla pro Jiřího a mě dnem odjezdu. Stany jsme sbalili ještě mokré, rozloučili se s Romanem, který ještě zůstával, a po cestě k Prachaticím jsme aktivovali povinné SOTy Libín a Volovický vrch.  Cestou na Libín Jiří nasbíral  plnou tašku hub  -  a pak že se SOTA program nevyplatí!  Hi.

Taková byla naprosto nečekaná akce na Šumavě. Kemp u Soumarského mostu byl už hodně "vylidněný", což mně velmi vyhovuje. Počasí vyšlo nad očekávání. Ač  nás Milan OK1IF  v pondělí opustil, přesunul se do Novohradských hor, jeho "duch" zůstal s námi - pot jsem smýval v opravdu Teplé Vltavě, ke snídani jsem si vařil kávu Jihlavanku a snídal jsem rybičky.  Tady jsem ale trochu pochybil - nebyly z Lidlu, ale z Tesca - hi.

Ať žije SRH 2020!


pondělí 5. srpna 2019

Letní QRP VKV závod

Po návratu z Korčule jsem mnohé "krámy" ani nemusel uklízet a  v sobotu jsem je znovu naložil do auta (např. napájecí soustavu) a hurá do přírody, kde to naše sluníčko není naštěstí tak agresivní.

Kóta byla víceméně jasná - Holý vrch nad Brumovem. Dal jsem vědět správci singulární společnosti Brumov-Bylnice. Ten neměl nic proti a ještě mi popřál hodně úspěchů. Díky!
Řízení s CHKO Beskydy ohledně kóty Pulčíny stále běží. Vzhledem k tomu, jak dlouho to trvá, budu muset ohledně povolení na příští rok požádat už v září. A kdoví, jestli to bude vůbec stačit.
Neodpustím si poznámku. Jeví se mně tu paralela s odstraněním graffiti na Karlově mostě. Památkáři tak dlouho přemýšleli a nejspíš by přemýšleli ještě teď, tvářili by se při tom strašně důležitě, až by se ty čmáranice nedaly odstranit.  A tak přijde někdo se zdravým selským rozumem a prostě to wapkou umyje. Může se stát, že to nebyl nejšetrnější způsob, to nikdo neví, ani ti  památkáři. Ale je to vyřešené. Stejně tak bych od ochranářů očekával pružnější přístup. A pokud mně to nechtějí povolit, ať to rovnou řeknou a bude jasno.
V sobotu po ránu jsme oslovil mailem Robina, mladého nadšence radioamatéřiny, který se chystá na zkoušky na ČTÚ, zda by nechtěl jet se mnou. Po vyjasnění všeho potřebného jsme se dohodli.
V neděli ráno budíček před šestou, rychlá snídaně a v 6.45 vyzvedávám Robina v Horní Lidči. Krátká zastávka na proviant ve Valašských Kloboukách a už se šplháme na Holý vrch. Vzhledem k sobotní bouřce jsem měl  trochu obavy ze dvou míst, která bývají po deštích hůř sjízdná.  Obavy se ukázaly jako plané a tak jsme kolem osmé dorazili na vrchol. Proti zvyklostem nebylo posečeno, ale to nás nijak neohrozilo.



Dali jsme se do stavby. Po dlouhé době  jsem přeměřil anténu, protože jsem měl čím.  Dosud jsem měl k dispozici nepříliš spolehlivý měřák Sark100/MR100, který stejně  VKV neměří. V rámci příprav na Korčulu jsem dal dohromady analyzátor podle EU1KY. Ke svému zděšení ukazoval měřák PSV 1:2.V podstatě tutéž hodnotu ukazoval zapújčený Robinův analyzátor.  Na kótě se nedalo nic moc dělat. Je ale zřejmé, že je čas na něco lepšího, nemluvě o tom, že materiál na nové antény a stožár je dávno nakoupený.
Před devátou jsme byli ready. Robina jsem nechal jet fonický provoz, který nijak v oblibě nemám. Zapisoval jsem mu však  spojení, protože dosud byl zvyklý na zápis do PC a tak mu můj způsob zápisu "papír-tužka"   připadal opravdu "archaický". 
Dvakrát jsme se vystřídali a tak jsem si mohl dopřát trochu toho  telegrafu. Moc mě potěšilo spojení s Armanem E77P, který se nám s jeho rodinou před dvěma léty při naší návštěvě Bosny moc věnoval. Bylo to tehdy opravdu velmi zajímavé, jsem mu za to vděčen!   
Závodili jsme až do poslední minuty. Po další půlhodině jsme byli sbalení a vyrazili k domovu vstříc zpožděnému nedělnímu obědu.
A jak to dopadlo?  Předběžně 67 QSO za necelých 14000 bodů.

Aktualizováno  7.8.2019:  Tak jsem dostal Rozhodnutí ohledně žádosti o kótu Pulčiny od CHKO Beskydy. Díky za to! Je zamítavé, protože bych pošlapal vemeník dvoulistý, vstavač mužský, vstavač bledý, prstnatec májový a plašil bych chřástala polního. -  takové já su hovado!

neděle 14. července 2019

IOTA expedition Korčula 2019 / IOTA EU-016/IOCA CI 041

Hopefuly will be Jiří, OK2BDF and me QRV on HF from 24th July to 29th July from Korčula.

Pokud všechno klapne,  budeme s Jiřím, OK2BDF, aktivní od  24.7 do 29.7. z  Korčuly  (IOTA EU-016) na krátkovlnných pásmech (CW/SSB).

Aktualizováno:

Celou akci  odstartoval už na podzim minulého roku Jiří, OK2BDF,  dotazem, zda bych se nepřipojil k dovolené/IOTA "expedici" na některý chorvatský ostrov v době IOTA Contestu. Po nedlouhém rozmýšlení jsme s ženou souhlasili. Výběr místa jsem nechal především na Jiřím a už v říjnu byl objednán pobyt na Korčuli. Už několikrát jsme s rodinou trávili dovolenou na chorvatských ostrovech - upřednostňujeme velmi klidná místa, hlavně žádné davy, nemusíme každý večer na procházku po zalidněném centru, klidně  přežijeme bez "zmrzlinky"....
Na přípravu bylo hodně času, ale jak to často bývá -  stejně se nakonec všechno nestihne. Já měl pracovně velmi hektický podzim a zimu a tak  k přípravám došlo prakticky až od března. Radioamatéřina je hold "jen" koníček, takže téměř vše ostatní má přednost...  Už dlouho jsem chtěl  zkusit zalaborovat s anténou typu 4 square. A tak jsem nadcházející akci využil jako příležitost k realizaci. Podařilo se mně dát dohromady fázovací člen s přepínáním, na stole to jaksi chodilo, na ostré odzkoušení kompletní sestavy (jak bylo v plánu) ovšem nedošlo. Vzhledem k tomu, že domek na Korčuli měl mít  k dispozici jen solární napájení, vzal jsem 60 Ah akumulátor a pořídil 60 W solární panel. V minulosti jsem pro vysílání z chorvatských ostrovů taky využíval své zdroje, tamější ostrovní systémy solárního napájení jsou dimenzovány většinou na svícení, čerpadlo atp. a nemám chuť se s domácími domlouvat, co je a co není přípustné....
Balení bylo jako vždy docela hektické, ale v pondělí (22.7.) jsme vyrazili a po přenocování na chorvatském pobřeží jsme se v úterý dopoledne potkali u trajektu ve Splitu  s Jiřím a jeho doprovodem a odpluli jsme na Korčulu (Vela Luka). Korčula je ostrov rozhodně zelenější a "placatejší" než např. sousední Hvar. Z přístavu k domku to bylo jen několik kilometrů, ale díky hustému porostu a spleti cest by bylo nalezení toho správného domku bez GPS navigace hodně komplikované.
Následující dva dny jsme s Jiřím trávili především instalací zařízení, antén a testování. Dámský doprovod si užíval zasloužené klidné dovolené s koupáním. My jsme se ovšem koupali ve vlastním potu, stavět antény na horkém chorvatském slunci - to dá skutečně zabrat (i když jsme někdy začínali už před šestou ráno).



První k dispozici byl vertikál Jiřího (SP7GXP) pro pásma 7-28 MHz. Následovala stavba 4SQ pro 7 MHz. Použili jsme 10m HD teleskopy s jedním zdviženým radiálem. Nakonec se podařilo všechny čtyři doladit na PSV 1 : 1.1. U ladění prvního vertikálu jsme si ovšem připadali jako Pat a Mat, protože se nám ho nejspíš díky blízkosti vertikálu SP7GXP nedařilo doladit.  Po přemístění už bylo vše OK.



Jako patku pro stožáry jsem vezl čtyři zavrtávací kotvy. Koupil jsem je ve slevě, nedělám si iluze ohledně jejich kvality. Navíc je půda v Chorvatsku dost kamenitá  a tak jsem si myslel, že doslova "narazíme". Ale proti očekávání patky docela dobře posloužily svému účelu. Samotné teleskopy jsem ještě kotvil do třech směrů vlascem (0,8 mm). A takto ukotvené vertikály přežily bez úhony i bouřku, která přišla po závodě v noci na pondělí.



Při stavbě a zprovozňování celé sestavy mě mnohokrát "polilo horko", ale asi největší tíseň na mě padla po prvním zaklíčování do 4-SQ, kdy PSV vyletělo nelítostně hodně vysoko. Následovala kontrola naladění všech čtyřech vertikálů - bez závad. Následně bylo už vše v pořádku, na vině byl patrně nedotažený štekr.

Jiří ještě srdnatě bojoval se zprovozněním  směrovky  pro vyšší pásma. Nebylo to jednoduché - něco jsme si nechali i na příště.


Prý - kam se v počtu "krámů" na radioamatéry hrabou modeláři - pronesla jedna z dam, která se zná také s "blázny z jiné branže",  při pohledu na naši hamovnu.

Jinak dámy alespoň navenek projevovaly  spíše mírný obdiv. Koaxiál  ale nazývaly drátem, což nás trochu mrzelo...    😀

Závod jsme jeli na střídačku a "na pohodu".  Se 30W výstupního výkonu se zázraky dělat nedají, mnohé boje o vzácné stanice v hustém pile-upu jsme moudře zavčasu vzdali. Přesto se několik DX spojení podařilo.  Trochu zaúřadovala i smůla - výkon bychom mohli zvednou alespoň ve dne v případě, že by solární panel dodával energii. Bohužel zrovna na závod se zatáhlo a slunko na nás pražilo až při balení cirkusu, což už tak žádoucí nebylo... 

Jinak šlo o velmi pohodový pobyt. Pot jsme pravidelně smývali koupáním v moři, na pláži jsme byli často úplně sami.  Každý večer jsme poseděli u vína pod vysokým chorvatským nebem s milionem hvězd, nechyběla ani kytara.

Na ostrově jsme podnikli pár výletů - např. na vrch Hum, kde má stanoviště radioklub 9A1V / 9A1CDH. Jiří aktivoval jeden ze SOTA vrcholů...












Přesto, že jsme byli schováni v hustém porostu, vertikály viditelné byly a tak asi neušly pozornosti. Při předávání domku před odjezdem jsme byli paní domácí podrobeni lehkému "výslechu" - cože to tam probíhalo za "experimente" ...

Co říci závěrem - myslím, že se akce všem líbila. Hezčí půlce našeho týmu patří velký dík, že se bezvadně postaral o zahánění hladu.  Dámy toho měly hodně k prodiskutování, takže jsme jim nechyběli,když jsme se intenzivně věnovali rádiu. Vyzkoušeli jsme mnohé. Bavilo nás to. Bylo to super. Tak co příště?








Rodinná (& SOTA) dovolená

Když jsou už v podstatě dospělí (i když stále studující) synové ochotni jet alespoň na pár dní "na dovolenou" s rodiči, neměla by se taková příležitost propást.  Ovšem při mnohých aktivitách se vhodný termín hledá dost obtížně - letos to hold padlo na termín těsně před Polním dnem. Společně s další komplikací to znamenalo, že jsem účast na Polním dni musel nakonec úplně vzdát.
Další otazník byl  - kam?  Při minuloroční krátké účasti na SRH se nám zalíbila Šumava a když mně Jiří, OK2BDF (tnx!) dal tip na ubytování v turistické ubytovně na Jeleních Vrších - bylo rozhodnuto.

Každý den jsme dělali výlety, já měl na zádech "SOTA batoh", takže jsem každou příležitost využil k aktivaci. Počasí vyšlo nad očekávání. Během pěti dní  nespadla ani kapka, rána byla svěží a odpoledne bylo horko. Takže jsme se jeden den po "zdolání" Medvědí stezky z Jeleních Vrchů do Nové Pece koupali ve Vltavě.

near Plechý (OK-JC001)


Plechý (OK-JC001)

Boubín (OK-JC002)


Hvozd (OK-JC026)
Hvozd (OK-JC026)

Hvozd (OK-JC026)




V den odjezdu jsem po rozednění vyrazil na Hvozd (OK-JC026), který je z Jeleních Vrchů - "co by kamenem dohodil".  Dá se říct, že na této aktivaci je zřejmé, proč mám tak rád "sotování".  Na tento kopec nevede značená cesta, za normálních okolností by mě ani nenapadlo tam jít - a přesto je tam tak nádherně...
Díky brzké hodině byla ale aktivace obtížná, protože lovci patrně ještě spali.

Á propos - na polňák bych zase musel volit nějakou  provizorní kótu.  Po 4 měsících od první mailové komunikace a 2 měsících od zaslání písemné žádosti mě CHKO Beskydy dopisem v obálce s pruhem informovalo, že zahajuje řízení ohledně mé žádosti.... 







úterý 7. května 2019

Jak jsem se zúčastnil NAC  na 2 m

   ... a jak už to znovu (asi) neudělám


K účasti na této akci mě vedla následující dedukce: Za mého mládí jsem se jako OL-ák účastnil Polních dnů s OK2KJT. K dispozici byly jen home-made transceivery s malým výkonem. Na konci to mělo KF630 nebo ruské KT trantistory. Když jsme jednou měli 8W out, to bylo něco!  A DX spojení se taky dělala. Dlouhá spojení dělám i teď během závodů s výkonem jen o trochu vyšším, ale vadí mně bugr od kilowattových stanic (ty tehdy nebyly..). 
Takže jsem předpokládal, že při komornějším závodě bude pozadí mnohem tišší, a tak bude šance na DX mnohem vyšší.
Vzhledem k tomu, že po úterku tentokrát následoval den volna, sbalil jsem cirkus  a vyrazil na kopec nad stálým QTH ( cca 515 m.n.m.).



Strávil jsem tam dvě hodiny závodu. Intenzivně jsem prolaďoval pásmo a dost jsem volal výzvu (s 50W out).  Kromě několika nečitelných náznaků a několika volání OK1KZE  - nic. A ani OK1KZE jsem nebyl schopen "donutit", aby na mě otočil anténu.
Možná jsem opomněl "poučku" starších operátorů z dob v OK2KJT, že OK1 stanice točí antény na Moravu až koncem závodu (až udělají všechny stanice z D) ...
Druhý důvod neúspěchu může být ten, že se (asi) spojení domlouvají na KST - a k tomu já mám nepřekonatelný odpor.
Nutno dodat, že jsem se o Nordic Contest pokoušel tentokrát podruhé. Minulý rok v červenci to bylo jen nepatrně lepší - udělal jsem 2x OK1 a SP. 

Takže (asi) nikdy více! 

neděle 5. května 2019

2. subregionál aneb jak jsem hledal novou kótu

Jak jsem se tady zmínil, při Marconiho contestu na podzim minulého roku mě na mé oblíbené kótě na Pulčínách "obtěžoval" příslušník stráže CHKO Beskydy. Dopadlo to tehdy smírem. Protože bych rád tuto kótu navštěvoval i letos (je blízko mého QTH), začal jsem  začátkem února vyjednávat s CHKO Beskydy v Rožnově pod Radhoštěm.
A teď trochu zeširoka: Považuju se za člověka s každopádně velmi kladným vztahem k přírodě. Pokud kdokoliv někdy viděl líbezné valašské kopečky v zapadajícím slunku a má srdce na pravém místě, nemůže to mít jinak. Proto taky vyrážím do přírody (nejen) v rámci programu SOTA. Ovšem tam mně stačí hodit  batoh na záda a mám vše, co k akci potřebuju. Pokud jedu na závod typu  2.subregionálu, bez auta se prostě neobejdu. 
Proto jsem tedy vznesl dotaz  mailem na CHKO, co je potřeba k povolení ke vjezdu do CHKO za účelem účasti v evropských radioamatérských závodech. Popsal jsem, jak to probíhá, termíny atd. Odpověď přišla obratem s tím, že mám přiložit mapku s vyznačeným místem stání. Obratem jsem tedy poslal požadovanou mapku. Dlouho se nic nedělo, tak jsem cca po třiceti dnech požádal o odpověď. Přišel mail s tím, že jsem nevyznačil, jak se na místo stání dostanu ze zpevněné cesty a vůbec, že bych se měl pohybovat a stát jen na zpevněném povrchu. S rozpaky  ( je logické, že pokud je stanoviště uprostřed pastviny, dostanu se tam z cesty jen přes tu pastvinu...) jsem vyznačil do mapky stanoviště včetně příjezdu po pastvině. A zase žádná odpověď.  Mám rád a myslím, že se to kryje s pravidly o slušném vychování, když na svůj dotaz dostanu (třeba i jednoslabičnou, a toleroval bych dokonce i přisprostlou) odpověď. Jako úplně nejhorší/nepřijatelná varianta se mně jeví - žádná odpověď. Protože jsem se nemínil vzdát, požádal jsem tentokrát písemně doporučeným dopisem, odeslaným na začátku dubna.    A ano, uhodli jste - žádná odpověď. 
Chápal bych obstrukce nebo jasný zákaz, kdybych žádal vjezd do nějaké vzácné lokality, což bych tak jako tak neudělal. Já ale žádám o povolení na vjezd na obyčejnou pastvinu, na které se celé léto pase dobytek. Takových pastvin jsou v CHKO stovky nebo spíše tisíce hektarů.  Absolutně se nedá srovnat eroze způsobená pasoucím se stádem krav s několikerým vjezdem auta. Vím, o čem mluvím, mám takové pastviny za svým stálým QTH. 
Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl riskovat další případnou diskusi se strážcem CHKO nebo i pokutu  na Pulčínách, začal jsem studovat mapu, kam se tedy "vrtnout".  A vzhledem k tomu, že i část katastru obce, kde mám stálé QTH, leží  v CHKO, nezbývá než volit stanoviště zase  v CHKO, ale na méně exponovaném místě, kde je nebezpečí zastižení nějakým horlivým "pomocníkem" nižší ... 
Nakonec jsem po sobotním obědě vyrazil nad obec Valašská Senice - do čtverce JN99BF  - mimochodem zase na pastvinu (cca 730 m.n.m.).  Stanoviště je sice vysoko, ale tak "otevřené" jako na Pulčínách jistě není. Bylo zamračeno, ale bez deště. Brzy jsem měl postaveno a tak jsem před samotným závodem "poklábosil" s několika amatéry, kteří testovali/zahřívali své stroje. 
Začal jsem s úderem 14.00 UTC. Hned po začátku se to otevíralo směrem na jih - některé italské stanice  chvilkama "bouřily".  Z předpovědi počasí jsem věděl, že se blíží déšť, OK1NPF hlásil  během soutěžního  spojení sněžení  v Krkonoších. Pro druhý subregionál jsem měl vyhrazen jen sobotní večer, takže jsem s prvníma kapkama  po 19.00 UTC volil rychlý ústup do tepla domova. Po probuzení ráno jsem byl docela rád, že mně rodinné záležitosti zabránily v delší účasti, protože vrcholky okolních kopců byly zasněžené. Takže by noční šichta byla utrpením a prakticky celou neděli pršelo ...

Celkem se podařilo  necelých 60 QSO - ODX byl s IQ4FD (754 km).
Vybavení stále stejné - FT857 (20W out) do  7 el.Yagi (6m up).
Bohužel na začátku závodu se jede jen fonicky, takže na oblíbené CW lovení dlouhých spojení tentokrát prakticky nedošlo...


 
A jak dál v jednání s CHKO? Každopádně bych rád dostal nějakou odpověď. Klidně budu žádat znovu.

Kéž by ochránci přírody byli kromě slušného vychování obdařeni též zdravým rozumem ...



  

úterý 30. dubna 2019

Příprava na zimní sezonu 2019/2020

Jako "přívažek" k výrobě tišťáků v Číně jsem navrhl a nechal udělat tišťák pro zesilovač pro tuto přijímací sestavu  pro low bands: :  https://static.dxengineering.com/global/images/instructions/dxe-yccc-3inline.pdf

Poprvé jsem vyzkoušel paletizaci pomocí tohoto programu:  http://blog.thisisnotrocketscience.nl/projects/pcb-panelizer/



Tišťáky vyšly dle očekávání. Osadil jsem první zesilovač. Nepředpokládám, že bych skládal kompletní sestavu, ale sestavu tří antén bych na podzim zkusit mohl ....