neděle 1. prosince 2019

SOTA Klášťov  (OK-ZL/015)




Už během týdne předpověď počasí slibovala prudké ochlazení a na víkend i sluníčko. Těšil jsem se, že se konečně vypravím na "zimní" SOTu.
V sobotu jsem se účastnil stužkovacího plesu vsetínského Gymnázia, kde bude mladší syn na jaře maturovat. Nemám  příliš v oblibě tyto akce. Jednou z mála výhod je, že se tam člověk potká se známýma, které třeba  dlouho neviděl. Mezi jinými to tentokrát byl i Milan, OK2BCF. Takže jsme krátce během plesu prodiskutovali i naše SOTA snažení.
Vzhledem k tomu, že mně byl pro tento večer "přisouzen volant" (nijak mi to nevadilo), neztratil jsem "image"a ráno za svítání jsem byl schopen vstát  a brzy vyrazit na blízkou SOTu Klášťov.
Jaký to byl rozdíl - večer přelidněný hlučný kulturák a za pár hodin prosluněný namrzlý les bez jediného živáčka. 
Klášťov je  tak trochu záhadný vrch.  Opakované archeologické výzkumy potvrdily, že tam bylo velké hradisko. A tak si člověk vždycky klade otázku, jak tam ti naši dávní předci mohli žít, jak to tam asi vypadalo.  No, určitě to neměli  snadné - do blízkých Vizovic si do Penny na rohlíky  ani k Jelínkovi na něco ostřejšího skočit nemohli...  hi.









pondělí 25. listopadu 2019

SOTA  Travný (OK/MO-007)

I have been planning  this trip since summer. The top of this hill will be closed for the tourists (and SOTA activators, too) for 5 years from spring 2020 - to protect nature (Capercaillie). 
My wife shared this SOTA trip. We had  a nice weather - clear blue sky, but top of the  hills had the "cloud caps" ...   And during activation it was blowing a lot.

My wife and Lysá hora (OK/MO-002) with  "cloud cap"

Antenna was too low. Sorry for the weak signal...  Thank you for QSOs.
I am especially glad for this activation!



CQ WW DX CW Contest  2019

Tak tento závod jsem si nechtěl nechat utéct. Pracovní povinnosti mi zabránily udělat přípravné práce a dostatečně se  dopředu vyspat. Navíc se vyskytla na sobotu naplánovaná povinná a neodvolatelná rodinná návštěva. Nicméně odhodlání alespoň v rámci možností zabojovat přetrvávalo.
V sobotu ráno jsem se probral za svítání. A tak jsem alespoň na hodinku zapnul TOP. Jel jsem na běžně používaný doublet  2x39 m se 100 W. Hodinu jsem se rozdával body  evropským stanicím a až za denního světla se mně podařilo udělat QSO s N2IC (dával zónu 5, nejel tedy ze stálého QTH).
Už v týdnu před závodem mě napadlo zkusit nějakou jinou anténu na 7 MHz. V sobotu dopoledne jsem vytáhl propriety z letní dovolené a na zahradě jsem postavil vertikál se dvěma laděnými radiály. Po lehkém dostřižení zářiče a natažením koaxu do hamovny jsem byl ready. 

Po absolvování rodinných povinností jsem se večer konečně zavřel v hamovně.  "Závodil"  jsem oblíbeným způsobem - "vyzobávání" zajímavých stanic.  Ač mě to bavilo, lehce po půlnoci jsem skončil v posteli. Ráno jsem zase za kuropění chvilku zasedl k rádiu a na 40m se podařilo udělat pár stanic z Karibiku. 

Dopoledne jsem konečně natáhl BOG  směrem na JA. Vše jsem měl připraveno včetně předzesilovače s 2N5109. Délka je cca 75 m. Počítám s tím, že BOG budu používat celou zimní sezónu. 
K rádiu jsem se vrátil zase později odpoledne a věnoval se "závodění" až téměř do konce závodu. Většinou na 40m  s asi hodinovým odskočením na 80 m.
Na hodnocení antén je po pár spojeních asi brzo. Jisté je, že ke  spojení s HS0ZAR mně BOG každopádně pomohl.  HS0ZAR  během večera jednu chvilku chodil pěkně. Ale to na něho "stála fronta".  Párkrát jsem to bez úspěchu zkusil a vzdal jsem to. Asi o hodinu později jsem ho zaznamenal znovu,  na vertikál byl prakticky nečitelný a tady BOG "zabodoval". Nikdo ho nevolal. Přišel na první zavolání. 

Vzhledem k očekávanému průběhu jsem závodil starosvětsky - pastička a papírový log. Takže jen stručný "výcuc":  na 40 m celkem  ca 150 spojení z toho 32x W  a 10x JA (čekal jsem víc). A z dalších zajímavých QSO: ZF1A, KP3M, V26K, TI8W, V47T, 3B8M, BA7NQ ...
   

neděle 3. listopadu 2019

Jak jsem propásl Marconi contest ...

Mám ten závod rád, protože si nemusím "dříť hubu" fonickým provozem...  Škoda, že se koná až v listopadu, protože mou účast hodně ovlivňuje počasí. Ale s tím nic nenadělám. Chystal jsem se, těšil jsem se, že zas po delší době vyrazím na kopec. Všecko bylo ale nakonec jinak.
Přesně týden před závodem jsem si dost nehezky "hnul se zádama" při přípravě dřeva na příští topnou sezónu. Takže už na začátku týdne bylo jasné, že "one-man"  stavba stožáru na kopci a 24 hodinový závod nebude možné v žádném případě absolvovat. Pak se stav začal přece po kouskách lepšit a tak jsem si říkal, že bych alespoň chvilku mohl jet ze stálého QTH.
Už po letním QRP závodě bylo jasno, že se konečně musím pustit do vylepšování hardwaru. Duralový materiál jsem měl doma, takže to chtělo jen uzmout chvilkama trochu času. Postupně jsem dal dohromady nový stožár. Je solidnější a vyšší  (cca 8,5 m) než stávající  tzv."stožár".  Nová anténa  (7 el. DK7ZB) byla rozdělaná, takže  jsem sobotní odpoledne a nedělní dopoledne strávil v dílně a anténu dokončil. Je určitě stabilnější a první přeměření ukázalo PSV 1:1.4.





















Nakonec jsem nevyjel, na cca 2 hodiny se mně už nechtělo stavět pracoviště - i díky bouřlivému větru. 
Ale vidím to pozitivně -  mám předpřipravený  nový vyšší stožár, příjde ještě dokončit patka s rotátorem.  "Manuální" rotátor bývá v závodech jako 1. subregionál nebo právě Marconi značně "nepohodlný" ...
Mám připravenou novou anténu, tu doladím. A mám materiál ještě na jednu stejnou. Rád bych dal dohromady dvojče.
Mám osazený předzesilovač, je třeba dokončit mechaniku.

Takže "Marcoňák" jsem propásl, ale čas jsem investoval do vylepšení hardwaru.

Těším na příští VKV sezónu!    

sobota 31. srpna 2019

LSRH 2019


V předposledním prázdninovém týdnu se na webu Milana, OK1IF,   objevila krátká zpráva, že se u Soumarského mostu na Šumavě bude konat ještě jedno letošní společné toulání po šumavských hvozdech. Hned jsem v práci zjišťoval, jestli bych se mohl na nějakou dobu "zdejchnout". Našly se dokonce dva dny náhradního volna. Oslovil jsem ještě některé kamarády, kteří se také rádi toulají.

Bohužel jsem díky dlouho domluveným rodinným důvodům nemohl vyrazit už o víkendu. Předpokládal jsem, že vyrazím brzy po nedělním obědě. Nakonec se můj odjezd opozdil až na  třetí odpolední. Bylo jasné, že za světla k Soumarskému mostu nedorazím.  Provoz na D1 byl toho odpoledne  "milosrdný",  kupodivu nebyl žádný problém. Trasu z Českých Budějovic jsem zvolil po silničkách podél boletického vojenského újezdu. Pomalu se stmívalo, vysoká vyrážela na pastvu a do údolí po odpoledním dešti padala mlha - kochal jsem se jako pan doktor  ve "Vesničce". Na rozdíl od něho jsem vozidlo udržel na silnici a po osmé jsem dorazil do kempu.   Po přivítání s kamarády Milanem OK1IF, Romanem OK1WRM a Jiřím OK2BDF jsem při čelovce postavil stan a LSRH mohla začít.

V pondělí ráno jsme se s Jiřím rozhodli pro trasu Velký Bobík - Boubín -  Obrovec. Vzhledem k tomu, že předpověď slibovala odpolední bouřky, chtěli jsme vyrazit pokud možno brzy a tak jsme nečekali na vlak, ale autem jsme se přemístili na parkoviště v Zátoni. Odtud jsme vyrazili nejkratší cestou na Bobík.
Jiří, OK2BDF na Bobíku (OK-JC-005)
Po aktivaci jsme oborou přešli už za horkého počasí pod Boubín. Tam jsme se posilnili před výstupem. Na Boubíně samotném jsme potkali asi největší množství lidí za celou dobu LSRH. Kousek od vrcholu Jiří odvysílal tuto SOTu. Já už Boubín aktivoval v červenci, takže jsem měl tentokrát "volno".  V Kubově Huti jsme si dali polévku a protože do odjezdu vlaku bylo ještě dost času, rozhodli jsme se ještě k  výstupu na Obrovec. Při cestě vzhůru několikrát zahřmělo. Po aktivaci mně Jiří povídá, že podle radaru mělo právě na Obrovci pršet.  Po cestě zpět do Kubovy Huti jsme skutečně 200 m pod vrcholem na cestě zjistili, že tam  na úzkém pásu přeháňka přešla.  Při čekání na vlak mraky dal houstly, schylovalo se k bouřce. Té jsme ujeli a žádný déšť nepřišel během celého večera ani k Soumarskému mostu, přesto, že se  chvilkama hrozivě blýskalo.

Do rána se veškerá oblačnost rozpustila, čekal nás další horký den. S Jiřím jsme přímo z kempu  vyrazili na Stožec. Díky GPS navigaci jsme se tentokrát dostali až na samou hranici 1. zóny pod
Stožec (OK-JC-023)
vrcholem Stožce.  Nějak mně nedošlo, že lovci za jednu SOTU dostanou body jen jednou v jednom kalendářním dni a Jiřímu jsem všechny "hladové" lovce v pile-upu udělal. Jiří měl pak co dělat, aby Stožec aktivoval. Sorry. Poté jsme sešli do Českých Žlebů, posilnili se polévkou a vydali se na Žlebský vrch. Protože úpatí směrem k Českým Žlebům leží v 1. zóně, stoupali jsme k vrcholu oklikou po pastvinách z jižní strany.  Tyto pastviny jsou pravé divoké šumavské louky s nádhernými výhledy na pás hraničnich hor a na Bischofsreut za čárou. Kouzelné místo. Pod vrcholem jsou rozvaliny domů patrně starousedlíků z doby předválečně. Na samotném vrcholu jsou patrné zbytky nějaké armádní stavby z doby poválečné, spojené jistě s hlídání hranice s imperialisty. A nejsou to jen betonové fundamenty, ale i nepořádek a odpadky, které tam armáda po sobě zanechala. Z vrcholu jsme vysílali nejen na 40 m , ale  na dvoumetru jsme se spojili s Romanem OK1WRM, který byl na pěší túře z Kubovy Huti přes Boubín, Bobík až k Soumarskému mostu. Úctyhodný výkon!. Po cestě zpět do kempu za velkého hicu jsme všichni hasili  žízeň plzeňskou dvanáctkou v bufetu.


Žlebský vrch (OK-JC-019)





Středa byla pro Jiřího a mě dnem odjezdu. Stany jsme sbalili ještě mokré, rozloučili se s Romanem, který ještě zůstával, a po cestě k Prachaticím jsme aktivovali povinné SOTy Libín a Volovický vrch.  Cestou na Libín Jiří nasbíral  plnou tašku hub  -  a pak že se SOTA program nevyplatí!  Hi.

Taková byla naprosto nečekaná akce na Šumavě. Kemp u Soumarského mostu byl už hodně "vylidněný", což mně velmi vyhovuje. Počasí vyšlo nad očekávání. Ač  nás Milan OK1IF  v pondělí opustil, přesunul se do Novohradských hor, jeho "duch" zůstal s námi - pot jsem smýval v opravdu Teplé Vltavě, ke snídani jsem si vařil kávu Jihlavanku a snídal jsem rybičky.  Tady jsem ale trochu pochybil - nebyly z Lidlu, ale z Tesca - hi.

Ať žije SRH 2020!


pondělí 5. srpna 2019

Letní QRP VKV závod

Po návratu z Korčule jsem mnohé "krámy" ani nemusel uklízet a  v sobotu jsem je znovu naložil do auta (např. napájecí soustavu) a hurá do přírody, kde to naše sluníčko není naštěstí tak agresivní.

Kóta byla víceméně jasná - Holý vrch nad Brumovem. Dal jsem vědět správci singulární společnosti Brumov-Bylnice. Ten neměl nic proti a ještě mi popřál hodně úspěchů. Díky!
Řízení s CHKO Beskydy ohledně kóty Pulčíny stále běží. Vzhledem k tomu, jak dlouho to trvá, budu muset ohledně povolení na příští rok požádat už v září. A kdoví, jestli to bude vůbec stačit.
Neodpustím si poznámku. Jeví se mně tu paralela s odstraněním graffiti na Karlově mostě. Památkáři tak dlouho přemýšleli a nejspíš by přemýšleli ještě teď, tvářili by se při tom strašně důležitě, až by se ty čmáranice nedaly odstranit.  A tak přijde někdo se zdravým selským rozumem a prostě to wapkou umyje. Může se stát, že to nebyl nejšetrnější způsob, to nikdo neví, ani ti  památkáři. Ale je to vyřešené. Stejně tak bych od ochranářů očekával pružnější přístup. A pokud mně to nechtějí povolit, ať to rovnou řeknou a bude jasno.
V sobotu po ránu jsme oslovil mailem Robina, mladého nadšence radioamatéřiny, který se chystá na zkoušky na ČTÚ, zda by nechtěl jet se mnou. Po vyjasnění všeho potřebného jsme se dohodli.
V neděli ráno budíček před šestou, rychlá snídaně a v 6.45 vyzvedávám Robina v Horní Lidči. Krátká zastávka na proviant ve Valašských Kloboukách a už se šplháme na Holý vrch. Vzhledem k sobotní bouřce jsem měl  trochu obavy ze dvou míst, která bývají po deštích hůř sjízdná.  Obavy se ukázaly jako plané a tak jsme kolem osmé dorazili na vrchol. Proti zvyklostem nebylo posečeno, ale to nás nijak neohrozilo.



Dali jsme se do stavby. Po dlouhé době  jsem přeměřil anténu, protože jsem měl čím.  Dosud jsem měl k dispozici nepříliš spolehlivý měřák Sark100/MR100, který stejně  VKV neměří. V rámci příprav na Korčulu jsem dal dohromady analyzátor podle EU1KY. Ke svému zděšení ukazoval měřák PSV 1:2.V podstatě tutéž hodnotu ukazoval zapújčený Robinův analyzátor.  Na kótě se nedalo nic moc dělat. Je ale zřejmé, že je čas na něco lepšího, nemluvě o tom, že materiál na nové antény a stožár je dávno nakoupený.
Před devátou jsme byli ready. Robina jsem nechal jet fonický provoz, který nijak v oblibě nemám. Zapisoval jsem mu však  spojení, protože dosud byl zvyklý na zápis do PC a tak mu můj způsob zápisu "papír-tužka"   připadal opravdu "archaický". 
Dvakrát jsme se vystřídali a tak jsem si mohl dopřát trochu toho  telegrafu. Moc mě potěšilo spojení s Armanem E77P, který se nám s jeho rodinou před dvěma léty při naší návštěvě Bosny moc věnoval. Bylo to tehdy opravdu velmi zajímavé, jsem mu za to vděčen!   
Závodili jsme až do poslední minuty. Po další půlhodině jsme byli sbalení a vyrazili k domovu vstříc zpožděnému nedělnímu obědu.
A jak to dopadlo?  Předběžně 67 QSO za necelých 14000 bodů.

Aktualizováno  7.8.2019:  Tak jsem dostal Rozhodnutí ohledně žádosti o kótu Pulčiny od CHKO Beskydy. Díky za to! Je zamítavé, protože bych pošlapal vemeník dvoulistý, vstavač mužský, vstavač bledý, prstnatec májový a plašil bych chřástala polního. -  takové já su hovado!

neděle 14. července 2019

IOTA expedition Korčula 2019 / IOTA EU-016/IOCA CI 041

Hopefuly will be Jiří, OK2BDF and me QRV on HF from 24th July to 29th July from Korčula.

Pokud všechno klapne,  budeme s Jiřím, OK2BDF, aktivní od  24.7 do 29.7. z  Korčuly  (IOTA EU-016) na krátkovlnných pásmech (CW/SSB).

Aktualizováno:

Celou akci  odstartoval už na podzim minulého roku Jiří, OK2BDF,  dotazem, zda bych se nepřipojil k dovolené/IOTA "expedici" na některý chorvatský ostrov v době IOTA Contestu. Po nedlouhém rozmýšlení jsme s ženou souhlasili. Výběr místa jsem nechal především na Jiřím a už v říjnu byl objednán pobyt na Korčuli. Už několikrát jsme s rodinou trávili dovolenou na chorvatských ostrovech - upřednostňujeme velmi klidná místa, hlavně žádné davy, nemusíme každý večer na procházku po zalidněném centru, klidně  přežijeme bez "zmrzlinky"....
Na přípravu bylo hodně času, ale jak to často bývá -  stejně se nakonec všechno nestihne. Já měl pracovně velmi hektický podzim a zimu a tak  k přípravám došlo prakticky až od března. Radioamatéřina je hold "jen" koníček, takže téměř vše ostatní má přednost...  Už dlouho jsem chtěl  zkusit zalaborovat s anténou typu 4 square. A tak jsem nadcházející akci využil jako příležitost k realizaci. Podařilo se mně dát dohromady fázovací člen s přepínáním, na stole to jaksi chodilo, na ostré odzkoušení kompletní sestavy (jak bylo v plánu) ovšem nedošlo. Vzhledem k tomu, že domek na Korčuli měl mít  k dispozici jen solární napájení, vzal jsem 60 Ah akumulátor a pořídil 60 W solární panel. V minulosti jsem pro vysílání z chorvatských ostrovů taky využíval své zdroje, tamější ostrovní systémy solárního napájení jsou dimenzovány většinou na svícení, čerpadlo atp. a nemám chuť se s domácími domlouvat, co je a co není přípustné....
Balení bylo jako vždy docela hektické, ale v pondělí (22.7.) jsme vyrazili a po přenocování na chorvatském pobřeží jsme se v úterý dopoledne potkali u trajektu ve Splitu  s Jiřím a jeho doprovodem a odpluli jsme na Korčulu (Vela Luka). Korčula je ostrov rozhodně zelenější a "placatejší" než např. sousední Hvar. Z přístavu k domku to bylo jen několik kilometrů, ale díky hustému porostu a spleti cest by bylo nalezení toho správného domku bez GPS navigace hodně komplikované.
Následující dva dny jsme s Jiřím trávili především instalací zařízení, antén a testování. Dámský doprovod si užíval zasloužené klidné dovolené s koupáním. My jsme se ovšem koupali ve vlastním potu, stavět antény na horkém chorvatském slunci - to dá skutečně zabrat (i když jsme někdy začínali už před šestou ráno).



První k dispozici byl vertikál Jiřího (SP7GXP) pro pásma 7-28 MHz. Následovala stavba 4SQ pro 7 MHz. Použili jsme 10m HD teleskopy s jedním zdviženým radiálem. Nakonec se podařilo všechny čtyři doladit na PSV 1 : 1.1. U ladění prvního vertikálu jsme si ovšem připadali jako Pat a Mat, protože se nám ho nejspíš díky blízkosti vertikálu SP7GXP nedařilo doladit.  Po přemístění už bylo vše OK.



Jako patku pro stožáry jsem vezl čtyři zavrtávací kotvy. Koupil jsem je ve slevě, nedělám si iluze ohledně jejich kvality. Navíc je půda v Chorvatsku dost kamenitá  a tak jsem si myslel, že doslova "narazíme". Ale proti očekávání patky docela dobře posloužily svému účelu. Samotné teleskopy jsem ještě kotvil do třech směrů vlascem (0,8 mm). A takto ukotvené vertikály přežily bez úhony i bouřku, která přišla po závodě v noci na pondělí.



Při stavbě a zprovozňování celé sestavy mě mnohokrát "polilo horko", ale asi největší tíseň na mě padla po prvním zaklíčování do 4-SQ, kdy PSV vyletělo nelítostně hodně vysoko. Následovala kontrola naladění všech čtyřech vertikálů - bez závad. Následně bylo už vše v pořádku, na vině byl patrně nedotažený štekr.

Jiří ještě srdnatě bojoval se zprovozněním  směrovky  pro vyšší pásma. Nebylo to jednoduché - něco jsme si nechali i na příště.


Prý - kam se v počtu "krámů" na radioamatéry hrabou modeláři - pronesla jedna z dam, která se zná také s "blázny z jiné branže",  při pohledu na naši hamovnu.

Jinak dámy alespoň navenek projevovaly  spíše mírný obdiv. Koaxiál  ale nazývaly drátem, což nás trochu mrzelo...    😀

Závod jsme jeli na střídačku a "na pohodu".  Se 30W výstupního výkonu se zázraky dělat nedají, mnohé boje o vzácné stanice v hustém pile-upu jsme moudře zavčasu vzdali. Přesto se několik DX spojení podařilo.  Trochu zaúřadovala i smůla - výkon bychom mohli zvednou alespoň ve dne v případě, že by solární panel dodával energii. Bohužel zrovna na závod se zatáhlo a slunko na nás pražilo až při balení cirkusu, což už tak žádoucí nebylo... 

Jinak šlo o velmi pohodový pobyt. Pot jsme pravidelně smývali koupáním v moři, na pláži jsme byli často úplně sami.  Každý večer jsme poseděli u vína pod vysokým chorvatským nebem s milionem hvězd, nechyběla ani kytara.

Na ostrově jsme podnikli pár výletů - např. na vrch Hum, kde má stanoviště radioklub 9A1V / 9A1CDH. Jiří aktivoval jeden ze SOTA vrcholů...












Přesto, že jsme byli schováni v hustém porostu, vertikály viditelné byly a tak asi neušly pozornosti. Při předávání domku před odjezdem jsme byli paní domácí podrobeni lehkému "výslechu" - cože to tam probíhalo za "experimente" ...

Co říci závěrem - myslím, že se akce všem líbila. Hezčí půlce našeho týmu patří velký dík, že se bezvadně postaral o zahánění hladu.  Dámy toho měly hodně k prodiskutování, takže jsme jim nechyběli,když jsme se intenzivně věnovali rádiu. Vyzkoušeli jsme mnohé. Bavilo nás to. Bylo to super. Tak co příště?