Beskydy 2020 - SOTA holiday

Jak se to tak občas (skoro vždy) stane, podařilo se mně spojit krátkou rodinnou dovolenou se SOTA aktivitou.

Ve dnech 22.-25.7. budeme pěšky přecházet Beskydy z Mostů u Jablunkova do Velkých Karlovic. Po cestě je několik SOTA kopců, které bych měl aktivovat (7,032 MHz/CW).

From 22.July  to 25.July 2020 I will be on hiking tour in Beskydy. I should activate

these SOTA hills : OK-MO-018, OM-ZA-067, OK-MO-055, OK-MO-058, OK-MO-020, OK-ZL-040.

A jaké to bylo?

Středa
Vyrazili jsme vlakem a brzo toho litovali, ale jinak to nešlo. Vlak z Valašského Meziříčí nabral hned na odjezdu skoro 20 minut zpoždění. Průvodčí avizovala, že přípoj ve Frýdku-Místku čekat nebude s tím, že tam jezdí vlak každou hodinu. Nicméně vlak na cestě něco stáhl a přípoj ve Frýdku nás přece jen chvilku počkal. Takže nakonec cesta do Mostů u Jablunkova i s dalším přestupem vyšla podle plánu. Hned na začátku nás logicky čekal výstup na hřeben, takže dost velké převýšení na krátkém úseku. Sluníčko si to po minulých deštivých dnech vynahrazovalo a stoupá se ze začátku
nezalesněných terénem, takže nám pivo na chatě Skalka velmi chutnalo. Následující úsek už není tak divoký a brzy následuje SOTA Kostelky (OK-MO-018). Tým odpočíval a já vysílal. V pohodě jsme následně dorazili na  Kamennou chatu - do cíle první etapy.  Po obědě (kopec halušek byl teda řádný a brynzou se nešetřilo) jsem se rozhodl, že vysílání z  Velkého  Polomu (OM-ZA-067) nebudu nechávat na následující den, protože by nás to hned na začátku túry zdržovalo. Takže jsem nahoru vyrazil nalehko na podvečerní aktivaci - v tisícimetrové výšce bylo teplo a klidno - nádhera.





Čtvrtek
Čekal nás nejdelší úsek, ale jak se následně ukázalo, nikoliv nejtěžší. Další nocleh byl zarezervován na chatě Doroťanka, což obnášelo necelých 19 km. Proti středě byl celý den pod mrakem, ale ani sluníčko by nám nevadilo, protože většina trasy vede zalesněným terénem. A vede hodně po vrstevnici, takže pohoda. Já jsem ovšem před Malým Polomem odbočil směrem k hranici a podél hranice jsem pohodlně vystoupal až na vrchol (turistická červená vrchol míjí).  V prvé poledne jsem odvysílal a s týmem jsem se setkal zase na průsečíku státní hranice a červené turistické značky.  Větší množství turistů jsme potkali až na Bílém Kříži. Tam jsme se posilnili plzeňskou dvanáctkou a v pohodě došli do cíle druhé etapy.

Pátek
Čekala nás kratší (13 km) etapa, ale jak se ukázalo, bylo to víc nahoru/dolu. Celkem jsme stoupali nějakým 750 m, navíc předpověď na odpoledne slibovala přeháňky, takže jsme nedělali žádné zbytečné přestávky. Nepříjemné bylo především stoupání z Konečné. První větší přestávka byla na Bobku (OK-MO-058) a další aktivace byla až těsně před cílem etapy (chata Kmínek) - Korytovo (OK-MO-020). Na chatě nastal problém. Chatař tvrdil, že o žádné naší rezervaci neví. Nicméně mail s textem  "Vaša rezervácia bola zaregistrovaná" ho "usvědčil".  A nakonec se pokoj přece jen našel.  Později odpoledne skutečně pár kapek spadlo a večer zapršelo pořádně.

Sobota
Závěrečný den našeho putování. Blízko Bumbalky jsme míjeli  SOTU Beskydek, tu jsem si nechal na jindy a přes Třeštík jsem vystoupali na Vysokou (OK-ZL-001). Tento vrchol je zajímavý tím, že jsem se tam opět potkal s radioamatérama (poprvé to byl Ruda, OK2QA). Tentokrát na vrchol během aktivace dorazili dva hamové, kteří neomylně okamžitě rozeznali SOTA aktivitu. Bohužel nedočkali až skončím, tak jsem se nedověděl , o koho šlo ...   Pak už jsme klesali do údoli Miloňov a po několika kilometrech dorazili do cíle našeho putování  - do Velkých Karlovic. Původní plán počítal ještě s noclehem na Kasárnách s tím, že bychom přešli ještě kus Javorníků.  Na Kasárnách bylo ale obsazeno.

Bylo to  moc pěkný zážitek. Kupodivu jsme ani jednou  nezmokli. 

Polní den 2020 aneb zase chvilku na pásmu

Poslední půlrok mně ani tak nevadí koronáč, jako  divoké pracovní nasazení. Už při předchozím projektu jsem se zaříkal, že tak si to nepředstavuju. A letos to mám nanovo. V únoru mě to už vzteklo, ale nadějně se vyvíjející jednání o novém místě "zařízl" koronáč. Je to opravdu náročné. Spěch při samotném projektu (slíbený termín je - jak už to v poslední době bývá - nereálný) a pak náročné předání zákazníkovi. Fantazií obdařený čtenář technického zaměření si dovede asi představit, jak to  vypadá, když se složité montážní zařízení s množstvím měření a kontrol předává manažerovi, který je více méně čerstvým absolventem filozofické fakulty. Takže jsem zase po nějaké době ověřil v praxi staré asi valašské zemité úsloví -  "Ze zasopleným sa nenajíš a z blbým sa nedomluvíš".  Tedy ověřil jsem jeho druhou polovinu.

Vzhledem k tomu, že se i tato anabáze chýlí ke konci, bylo jasné, že si Polňák ujít nenechám. 

Kopečky máme moc krásné, ale všimli jste si, že po druhém
pivu jsou ještě mnohem hezčí?

Jedinou přípravou byla v sobotu dopoledne oprava koaxiálu, který mě potrápil  při prvním subregionálu. A dal jsem vědět správci singulárních lesů v Brumově, že se budu  vyskytovat na Holém vrchu (JN99AC) - díky. Pak následoval oběd  a hurá na kopec. V Kloboukách jsem ještě doplnil doma nafasovaný proviant a už jsem se šplhal na Holý vrch. Čekal jsem, jak to bude vypadat na jediném kritickém místě po deštích (ještě v pátek večer tady pršelo), ale hluboké rozbahněné rygoly už byly opravené. Stavba na místě probíhala po zkušenostech při prvním subregionálu hladce. Hned po hrubém zprovoznění jsem zapnul rádio, jestli to poslouchá ...  A podle dění na pásmu mně teprve došlo, že probíhá mládežnický závod. Považuju za důležité podpořit tyto aktivity, takže jsem hned začal rozdávat body stanicím, které jsem na pásmu našel. Za zmínku stojí absolutně bezproblémové spojení napříč republikou s OK1KVK.

Přitom jsem zavzpomínal na své první polňáky s OK2KJT - už je to nějakých 40 let. Jezdilo se tehdy skutečně do přírody na kopce - jednak na Kohútku a následně několikrát na Velký Javorník. A byl to teda zážitek... Jednak jsme se my mladí  dostali k rádiu a  navíc jsme dostávali od starších spoustu rad  - ať už se týkaly techniky, provozu anebo obecných životních zásad. Se smutkem musím zmínit, že někteří z těchto hamů už vysílají z nebeského QTH (RIP).

Po závodě jsem  dokončil přípravy a s úderem 14.00 UTC začal spojením s DJ7R. Bohužel těch spojení do D následně nebylo tolik, kolik bych očekával.  Po půlnoci začala doléhat únava, takže jsem úsilí na cca 3,5 hodiny proložil spánkem. Dopoledne jsem potom počet spojení vylepšil spojeními s "balkonovými" stanicemi (jak  nazývá  Milan OK2BYW stanice "od krbu s anténou na balkoně"). K závodu samotnému - celkem jsem udělal necelých 200 QSO. Subjektivně jsem dělal málo spojení do D, nedělám nikdy desítky taliánů, ale jeden je dost málo. Tentokrát chybí YU1ACO, kterého dělám s železnou pravidelností. Takže nevím, jestli to bylo jenom saturací OK stanic, kterých je o polňáku určitě nejvíc. A přes jejich hradbu jsem se nedostal k těm  vzdálenějším stanicím. Nebo byly horší než průměrné podmínky?? Nevím ...

Jako obvykle s 20W do 7 el DK7ZB (8.5 m up). Napájeno z baterie dobíjené 60W solárním  panelem. Na papír a jen random QSO. 

A co dodat - absolutně dokonalé počasí. Jen při stavbě a balení mě obtěžoval bodavý

hmyz a během závodu kilowatové stanice svým "chrochtáním".  

Těším se někdy příště ...