Kanada 2021

Bylo to dlouho díky Covidu nejisté, ale nakonec jsem přece jen dorazil do Kanady na skoro dva měsíce. Přípravy a balení bylo dost náročné, bylo třeba připravit všecko doma před zimou.

Začal jsem taky koketovat s myšlenkou nějaké amatérské aktivity na místě. První pohled do mapy mě ovšem rozesmutnil, protože  v blízkosti mého budoucího působiště (London, Ontario) se žádná SOTA nenacházela - totální placka. Přesto jsem  na webu vyhledal, že bych na základě CEPTu mohl vysílat jako OK2PVX/VE3. Toto jsem ještě následně ověřil mailem u Rona, VE3FXX (thanks, Ron). Nakonec jsem se rozhodl, že nějaké QRP zařízení přibalím a uvidí se.  Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že můj stávající anténní tuner je přece jen veliký, a rozhodl jsem dát dohromady něco menšího. Ale v kalupu posledních dní před odjezdem se mně to nepodařilo dokončit.  A SOTA baterii jsem nebral, letecké společnosti nemají baterie rády.

Po příjezdu jsem hledal, jak doplnit zařízení do provozuschopného stavu. Kontaktoval jsem Dava, VE3GSO, který mně následně ochotně půjčil na dobu pobytu jak  8 Ah baterii, tak anténní tuner s PSV metrem.  Z hotelu se vysílat nedá, musím vždy do přírody. První test nedopadl ještě dobře, zjistil jsem, že nejmenší pastička, kterou mám (je na principu kapacitních snímačů), je z neznámého důvodů mimo provoz.  A díky problémům s protiváhou  první pokus o nějakou aktivitu nevyšel.  Musel jsem teda dát dohromady nějakou provizorní pastičku.

13.11.2021 

Dnešní test už byl úspěšný.  Vyrazil jsem na okraj  města. Protože jsem si nebyl jistý,  anténu  (20m LW) jsem pověsil ledabyle mezi dva keře - cca do výšky dvou metrů.  A podařilo se spojení  s KK5I a WB0SND. Na pásmu probíhal nějaký místní závod (OK DX závod to nebyl, ale evropské stanice jsem zaslechl) a byla docela zima, test jsem proto pro dnešek ukončil. Navíc "pastička" je dost "tvrdá", takže klíčování bylo namáhavé a tedy s "koktáním". Na tom ještě musím zapracovat. Doufám, že mně počasí další  amatérské aktivity dovolí. 

    

  

21.11.2021

  

Předpověď počasí na neděli neslibovala hlavně na odpoledne nic pěkného - mělo spíš pršet. Tak jsem dopoledne vyrazil na předměstí . Prošel jsem se kolem řeky Temže - jaká jiná by měla protékat Londýnem, že jo ... 😃   A pak jsem v přilehlém listnatém lesíku přehodil přes větev  anténu a udělal spojení na 40 m s Rogerem K9VP, Mariem N2AK a Jakem N9FGC. Na výzvu nepřišel nikdo, asi si místní hamové myslí, že jde o piráta - hi...

4.12.2021

Minulý týden probíhal CQ WW CW, ale tady bylo hodně špatné počasí, které prakticky znemožnilo  nějaké outdoor vysílání. Navíc provizorní pastička není rozhodně určena na nějaký závodní provoz... 😡  A plán na tuto sobotu prakticky taky vylučoval nějaké radioamatérské radovánky. Ráno jsem měl s kolegou vyrazit na prohlídku  Toronta a odpoledne jsme byli pozváni rodinným známým na kafe do Stouffville. Nakonec to bylo trochu jinak. V pátek jsme tady šli na pivo a kolega trpěl asi strašnou žízní, takže mně začínalo být jasné, že sobota bude pro něho těžkým dnem. Ráno jsem vstal a po snídani pro sicher začal chystat vysílací fidlátka  a studoval SOTA Map -  co kdyby ...  Půl hodiny před plánovaným odjezdem dal kolega vědět, že to asi nepůjde. Výlet do Toronta jsme tedy odložili a já vyrazil na SOTu - VE3-SO101. Je to jedna z mála SOT v jižním Ontariu.  Je zajímavé, že je bezejmenná. Obecně tady kdysi osadníci trpěli nedostatkem fantazie - jen na cestě z Toronta do Londýna míjíte Cambridge, odbočku na Waterloo, Paris, Stratford, jižně od Londýna jsme míjeli Dresden. Nebo to bylo jinak - asi se jim stýskalo.

Takže pár kilometrů do Stouffville byla SOTA, kam jsem mířil. Krajina se tam opravdu začíná vlnit, začínají se objevovat lesy tak, jak je znám od nás.  Blízko "vrcholu" mělo být do parkoviště, ale příjezd k němu byl zakázán s tím, že je to soukromé a jen pro pozvané - a to já nebyl.  Přístup nahoru byl ztížený existencí farem pod kopcem. Asi by nebyl problém se jít zeptat, zda můžete projít. Ale vysvětlujte nějakému kanadskému farmáři, co je to program SOTA. Nakonec jsem na mapě objevil , že kousek odtud je veřejná stezka. Zaparkoval jsem a vydal se do blízkosti vrcholu. Natáhl anténu. A byl to boj. Přesto, že jsem na SOTAWatch dal alert a majáky mě  do SOTAWatch dohazovaly, žádný pile-up se nekonal. Žádný  kanadský DL1FU a další se neobjevili. Dvě spojení jsem udělal po dlouhém volání výzvy a dvě spojení jsem udělal odpovědí na volání výzvy. Když jsem na kótu přišel, svítilo slunko, když jsem balil sněžilo a foukal ostrý vítr. Ovšem tajný sen - aktivovat alespoň jednu kanadskou SOTu - splněn ...

Z neamatérské aktivity - v Ontariu se nedala  "vypustit" Niagara...

nebo CN Tower v Torontu ...

=========================================================================

I must thank Dave, VE3GSO,  for his support during my stay in Canada!

=========================================================================

 Kam na IOTA 2022?

Přiznám se, že mně už po tom přidušeném  covidovém období tak trochu chyběla nějaká radioamatérská akce.

Takže když Jiří, OK2BDF, poslal mail, jestli nechceme zopakovat IOTA akci  roku  2019, byla odpověď už dopředu daná  -  Ano! Určitě!   Jiří poslal pár návrhů, dohoda byla rychlá. Do 48 hodin byla uhrazena i faktura za ubytování.

A kam to tedy bude?

Chorvatský ostrůvek Gubeša  při západním pobřeží Korčuly - JN82IX03

Na slyšenou z IOTA 2022!!!

 Den rekordů VHF 2021

Předpověď počasí byla víc než slibná. Nicméně mně do toho skočila zase rodinná sešlost. Takže odjezd na kótu v sobotu byl nemožný a na oslavě jsem musel trochu "brzdit", abych ráno "nenadýchal" ...  Vzhledem k tomu, že jsem nejel na noc a slibovali sluníčko, balení nebylo moc složité. Co se týče výběru kót , byl jsem na vážkách. Nakonec jsem si řekl, že znovu zkusím vyjet na Požár - JN99BD. Byl jsem tam před rokem na 1. subregionálu a tehdy jsem zůstal pod vrcholem. Stanoviště jsem  postavil na hřišti turistické chaty. Tentokrát jsem vyjel až na vrchol. Ten je ale zarostený. Tak tak se tam dá postavit stožár a zaparkovat auto tak, aby nestálo na cestě. 

Vzhledem k tomu, že jsem jel jen šestihodinovku a počasí bylo tentokrát "tak akorát", zvolil jsem "light" verzi - kempový stolek s židličkou jsem postavil přímo ke stožáru a kolem půl deváté jsem začal "závodit".

Ze zarosteného kopce to nechodilo nijak zvlášť. Díky rušení od OM3W jsem anténu točil spíš na západ tak, abych je měl bokem. Takže  ODX je DK0BN, z jihu jsem toho moc nedělal, dva taliány jsem zaslechl, ale nedovolal jsem se.

Výsledek je 99 QSO za cca necelých 20000 bodů. Užil jsem si závodu, v druhé polovině závodu se víc telegrafuje, což mně vyhovuje (výhodou je i to, že se dá při CW provozu jíst..). A počasí bylo perfektní - ani vedro, ani zima.  Paráda!  Při odjezdu jsem vyřídil pozdrav od OK2KYJ v chatě pod vrcholem a spěchal na pozdní nedělní oběd.

SOTA v Německu

Tomu se říká raketový start -  v pondělí 2.8. jsem nastoupil do nové práce. Ten den jsem absolvoval vstupní školení  - z fleku by mně po absolvování přednášek a následných testů mohli dát titul MUDr., mohl bych se stát hasičem a profesionálním řidičem ...  Hi

V úterý už jsem seděl v autě směr Německo na jednání a "rozhlédnutí se" u sesterské firny. Vzhledem k tomu, že pobyt byl plánovaný včetně víkendu, dobil jsem baterii po dovolené v Rychlebských horách a SOTA batoh přihodil k zavazadlům do auta.  Nevěděl jsem sice, jaké jsou zvyklosti, ale "co kdyby" ...

Až v Německu jsem začal studovat SOTA mapu, co je v blízkosti, ale předpověď počasí nebyla vůbec příznivá. V týdnu tady několikrát pršelo a počasí  spíš připomínalo konec října. 

V sobotu ráno jsem šel do rizika, celá sobota a neděle na hotelu byla nepředstavitelná. Hodil jsem alert na web SOTAwatch a vyrazil autem do Plettenbergu. Zaparkovali jsme  v obytné čtvrti, odkud byl dobrý přístup  směrem k  Hohe Molmert (DM-NW-223) .  Ve chvíli parkování se spustila krátká přeháňka, ale naštěstí to hned přešlo. Dal jsem se s novým kolegou stoupat nahoru. Cesty nahoru byly zpevněné, ale po mnohých deštích v poslední době dost rozmočené.  Značení turistických cest je v Německu rozdílné než u nás v Č.R. U nás doma je hodně propracované a velmi husté. Šli jsme podle GPS, ale ani tak to nebylo úplně jednoduché. Nakonec jsme vrcholu dosáhli. Lesy jsou tady hodně poznamenané kůrovcem, takže kousek pod vrcholem je holina, odkud je krásný rozhled...  Na pásmu nebyl ani noha. Brzy po zavolání se ozval EA2DT a po chvíli se přece jen rozeběhl krátký pile-up. Na cestě zpátky chvilkama svítilo slunko, teplota byla příjemná, pak se ale začalo zase zatahovat. Naštěstí jsme už nezmokli.

Rozhodnutí, co v neděli, jsme nechali na ráno. Počasí je tady hodně proměnlivé.  Úplně slibně to po ránu nevypadalo, ale šli jsme opět do rizika. Hodil jsem na web alert a vyrazili jsme. Zaparkovali jsme u mostu ve vesničce Pasel. A vydali se nahoru. Proti předchozímu dni se trochu ochladilo a pofukoval vítr. Nahoru na Heiligenstuhl (DM-NW-219) vede zpevněná cesta, lesy pod vrcholem těžce poznamenal kůrovec.  Kousek pod vrcholem je samota, ti tam musí mít božský klid! 

Nahoře jsem natáhl anténu, na pásmu bylo mrtvo. Především proto, že jsem měl na přizpůsobovacím členu špatně přepnutý přepínač - hi.  Pak se to přece jen zlepšilo, ale nepříliš. Nejdřív se mně podařilo spojení s Milanem, OK1IF/p a s Arminem, HB/DL6GCA/p. Mírný pile-up se rozeběhl až poté, co jsem udělal spojení s Tomem, HB9CLT, který mě dal na SOTAWatch (Díky!).   

Pokud bych nebyl v Německu, asi bych u nás doma mířil někam na kopec, abych se zúčastnil QRP závodu na dvoumetru. No, snad příště...

Pojízdný posed ...

Rychlebské hory 2021

Kam na dovolenou? Touto otázkou se zabýváme vždy už brzy na jaře.  Tentokrát se kvůli tomu zatracenému Covidu opravdu těžko dalo odhadovat, co bude v létě.  Kvůli hrozbě nejasností kolem karantén, testů a dalších nepříjemností jsme se brzy rozhodli pro dovolenou doma. Hledali jsme něco méně frekventovaného někde v horách. Mladší syn přišel s návrhem - Rychlebské hory.  Po pravdě řečeno, nejdřív jsem musel nastudovat, kde to vůbec je.  V zeměpise jsme to teda nebrali.  Nikdo nebyl proti, takže se hledala možnost ubytování. Vzhledem k tomu, že podobně uvažovali i další spoluobčané, nebylo to úplně jednoduché.  Nakonec jsme rezervovali úspěšně ubytování  v Černé Vodě. Pohledem do  map jsem zjistil, že by nebylo od věci přibalit SOTA batoh.  

Na rampě

  V sobotu  24.7. jsme ráno zabalili a dopoledne   vyrazili.  V Olomouci nás zdržela tradiční zácpa u   kruháče, ale i tak jsme včetně oběda v Hanušovicích   dorazili do cíle před třetí. Vedro bylo pořádné, takže   jsme zahasili žízeň pivem a vyrazili se okoupat do   zatopeného lomu "Na rampě". Nádherné koupání -   vřele doporučuju! Do konce dovolené jsme se tam   několikrát koupali ...
 

Namlsáni nádherným koupáním a příslibem dalšího horkého dne vyrazili jsme v neděli z  Černé Vody pěšky po červené na Žulový vrch. Podle informací na netu a údaje v Mapy.cz se těsně pod vrcholem nachází další zatopený lom Brankopy s možnosti koupání. Lom tam je, zatopený je taky, ale koupání je informační tabulí zapovězeno.  Vzhledem k tomu, že když jsme byli nahoře, přecházela přes nás rozpadající se fronta, spadlo pár kapek, lehce se ochladilo, ani nás to až tak nemrzelo. Protože bylo do večera ještě dost času,  odpojil jsem se od vracejícího se mužstva na rozcestí "Pod Sokolím" a  "vyběhl" na Studniční vrch (SOTA  OK-OL-015). Aktivace proběhla v pohodě, podmínky byly v rámci možností dobré a na pásmu je v neděli odpoledne přece jen víc stanic než ve všední den dopoledne. Zbytek party jsem dohnal až dole v údolí při "dodržování pitného režimu".

Pondělí bylo bez SOTy - odpočinkový okruh v Račím Údolí blízko Javorníka.

V úterý jsme vyrazili na Borůvkovou Horu. Autem jsme dojeli do Travné. Zaparkovali jsme u pramene Saletta a po modré vyrazili nahoru. Stoupání je zpočátku prudší, pak vede cesta po hranici a je to víc v pohodě . Na vrcholu je rozhledna  a také  SOTA (Borówkova  SP-SW-003). Po povinných čtyřech spojeních se už nikdo nehlásil, nechtěl jsem zdržovat ostatní, takže jsem aktivaci ukončil. Mimo rozhlednu je tam i stánek, čepují tam Holbu desítku - když je žízeň, musí člověk vzít za vděk i tímto pivem...

Bude pokračovat ...

Polní den 2021

Účast na druhém subregionálu ani na červnové kombinované kratochvíli (KV polní den/Memorial OM3AU) tentokrát z různých důvodů nevyšla. Umínil jsem si, že Polní den  prostě nenechám padnout...  Sice se opět nakupily roztodivné povinnosti,  takže ještě  o sobotním poledni jsem byl doma a neměl jsem sbalený ani elbug, ale nakonec to přece jen "klaplo". Začal jsem balit po sobotním obědě, venku přešla přeháňka.  Kdysi jsem měl pro balení seznam, abych něco nezapomněl, to musím obnovit. Až při odjezdu lehce po druhé - už jsem zavíral vrata garáže - jsem si uvědomil, že nemám sbalené kotvení ke stožáru. To by byl teda průšvih!  

V té chvíli bylo jasné, že začátek závodu nestihnu. V Kloboukách jsem se jako obvykle zastavil na nějaký ten proviant a lehce po čtvrté jsem dorazil na vrchol Holého vrchu  - JN99AC. Nad slovenskou stranou hranice se hodně mračilo a nejspíš tam i někde pršelo, ale já stavěl už za sucha se sluncem nad hlavou. Před šestou jsem zahájil závod. Až kolem jedenácté na mě dolehla únava, kterou jsem nechtěl nijak přemáhat. Vzhledem k tomu, že se oblačnost úplně rozpustila, větřík utichl, rozhodl jsem se pro spánek pod širákem.  S milionem hvězd nad hlavou se nádherně usínalo. V půl páté mě vzbudil mobil a tak jsem zase pokračoval.  Tentokrát jsem byl hodně na telegrafu, pořád bylo co dělat. O účinnosti telegrafu jsem se tentokrát přesvědčil při volání OL4N. Asi dvakrát jsem se na kluky pokoušel dovolat fonicky - bez úspěchu. A pak stačilo na fonickou výzvu jednou zahrát značku telegrafem, aby si mě "všimli". Spojení následně bylo dílem okamžiku. 

Snídaně v trávě ... 

 Pokud bych měl subjektivně zhodnotit, jak to šlo ...   Směrem na DL to   bylo slabší nebo byly německé stanice zahleděné samy na sebe a na   východ moc netočily. Naopak to chodilo na jihovýchod - dělal jsem  12 x   YU  a  6 x YO.  Bodový zisk za spojení s YU byl větší než za spojení s DL   stanicemi. A po delší době jsem zaslechl LZ - konkrétně   LZ4BF. Volal   nějakou YU stanici, ta o něm neměla zdání. Ale u mě byl   "dělatelný",   pokud by tedy slyšel on mě....

 Vybavení stále stejné:  20W do 7 el. DK7ZB, napájení z baterie dobíjené   solárním panelem. Jen random spojení.    Celkem  168 QSO za cca 41000   bodů.

 A možná jedno přání na závěr? Přál bych "kamarátom" z OM3W, aby si   někdy   zkusili, jak to vypadá, když kromě toho, co reálně sami dělají   slyšeli i to,   co dělá blízká  (cca 27 km vzdálená ) stanice....  I když  -     rodiče mně   vtloukali za   mlada do   hlavy,  že nemám nikdy nikomu přát   nic zlého, a   dále  - nedělej   nikomu nic,  co bys nechtěl, aby dělali tobě.  Takže to   přání asi budu   muset vzít zpět...

 

Jak jsem se nakonec zúčastnil 1. subregionálu

Minulý týden v neděli jsem ještě stihl "svobodnou" procházku mimo katastr obce. Bylo nádherně, tak jsme se s ženou vypravili na hřeben nad Valašským Meziříčím a Rožnovem, ze kterého jsou parádní výhledy. VKV závody odtud jezdí např. OK2BSP. Já si přitom odskočil aktivovat "invalidní" SOTu - Vrchhůra (OK-ZL-020). Pak už nás zavřeli doma jak králíky do králíkárny. Neptal jsem se našich králíků, ale vypadá to, že těm to vyhovuje, mně nikoliv. Navíc mně hodně vadí trvalé osočování od různých vládních představitelů (Babiš/Blatný/Hamáček/Havlíček), že nařízení nedodržujeme. Soukromé kontakty jsem omezil jen na nejbližší rodinu, pravidelný kroužek vsetínských HAMů jsme neměli už víc než rok, zato v práci se trvale potkávám s opravdu velkým počtem lidí ...  

Nejdřív to vypadalo, že na víkend přijde fronta se sněžením. Pak se ukázalo, že slibovaná slota přejde už během týdne a víkend by mohl být prosluněný. V sobotu jsem se po náročném pracovním týdnu probudil trochu pozděj a venku bylo rozjásané slunečné ráno - a to rozhodlo.  Vzhledem k tomu, že bylo dost studeno, rozhodl jsem se pro nedělní šestihodinovku. Nachystal jsem "harampádí" a začal studovat, kam se vrtnout. "Moje" kóty bohužel leží v sousedním okrese. Mám sice povolení do okresu Zlín  (do práce), ale to by se v neděli ráno s "železářstvím " na střeše auta asi nedalo použít. Navíc mám kontrol za týden plné zuby, protože každý den  projedu 5 okresů tam a zpátky.  Nakonec jsem se rozhodl, že to nebudu komplikovat a vyjedu na kopec nad stálým QTH. Není to optimální kóta, není nijak vysoká - cca 520 m.n.m. a výhled na západ je zalesněný.  Obavy jsem měl z toho, jestli tam vyjedu, louky jsou ještě dost rozmočené.  Tento problém "vyřešil"  ranní sedmistupňový mráz. Nahoru jsem vyjel bez problému, po závodě dolů jsem trochu klouzal.

První subregionál je vždy trochu "přidušený". Tentokrát byl přidušený asi ještě tou kótou. Nebo podmínkama?  Nebo nedostatkem stanic?  Nevím ...  

Každopádně - srovnám-li mou minuloroční také šestihodinovou účast, je letošní výsledek (55 až na výjimky místních QSO) tristní. Nicméně  důležité je přece zúčastnit se, pobavit se a odreagovat se ...

Těším se opět naslyšenou !   

Zimní dvojboj

Na tento víkend jsem plánoval dvě akce. V neděli se koná VKV QRP závod a ještě jsem koketoval s myšlenkou na nějakou zimní SOTu. V týdnu se opět pořádně oteplilo a v údolí prakticky veškerý sníh zmizel. V noci na sobotu napadl poprašek a teplota klesla pod nulu.  Dopoledne jsem využil toho, že synové mají prázdniny před letním semestrem, a tak jsme společně nachystali ještě trochu dřeva, aby to vyšlo do konce topné sezóny. Trochu nám přitom sněžilo a pofukovalo, takže jsme  potom vzali zavděk obědem v teple - vynikající živáňskou, kterou nám žena připravila. Logicky jsem po takovém obědě pokukoval po "kanapíčku", ale nakonec jsem přemohl lenost a vyrazil na další zimní SOTu. 

Vyhlédl jsem si další blízkou šestku -  Humenec (OK-ZL-018). Uvažoval jsem, že pojedu přes Hošťálkovou a Držkovou až do Podkopné Lhoty a odtud nejkratší cestou na Humenec.  Nicméně silnice od odbočky  pod Trojákem  na Kašavu  byla hodně kluzká a tak jsem změnil plán. Po 200 m  jsem zaparkoval  a na Humenec jsem šel po žluté delší trasou. Vzpomněl jsem si totiž na jeden výlet na běžkách, který jsem absolvoval jako student. Dřív bylo totiž o poznání víc sněhu a tak jsem tehdy vyrazil na běžkách na zříceninu Lukov. No a když jsem sjížděl z hřebene do Držkové, pochopil jsem, proč této dědině dali právě toto jméno ...

Celou dobu výšlapu tam i zpět sněžilo a docela nepříjemně foukalo. Ale nikde žádné davy - pravá zimní pohoda. Aktivace nebyla  nic moc, podmínky na pásmech (40m a 30m) byly špatné. Možná to bylo dobře, protože mně v mraze přestala psát propiska a ani s obyčejnou tužkou to na zvlhlém deníku nebylo jednoduché.

 Večer ve zprávách začali strašit pro zlínský kraj s ledovkou. Moc se mně tomu nechtělo věřit, když celý den tady sněžilo a nic neukazovalo na to, že by se mělo oteplit. Rozhodnutí o účasti v VKV QRP závodu jsem tedy nechal na ráno. Pokud  tady chci na VKV něco podnikat, musím z údolí vyjet někam na kopec. Po sněhu se jezdit dá, po ledě nikoliv.

No a ráno skutečně začala padat omrzlina, takže jsem nechtěl riskovat a účast v závodě vzdal.

Hlásí sice ještě mrazy a sněžení, ale myslím, že se o slovo hlásí pomalu jaro.  Prodlužuje se den a znatelné jsou i další signály: Minulý týden jsem  chtěl nakoupit v řeznictví.  Vybíral jsem z bohaté nabídky za proskleným pultem a na dotaz prodavačky "Co si dáte?" jsem ještě nerozhodnutý odvětil: "Něco voňavého".   Načež se zpoza pultu ozvalo nesmělé: "Třeba mě?"     

Synové sice  celou situaci zlehčovali  - jestli prý prodavačka nebyla z kategorie 70+. Ale já tvrdím, že by za hřích určitě stála ...  Hi

 73!

Dan, OK2PVX

Konečně to přišlo...  SOTA Makyta (OK-ZL-004) 

Po včerejším dešti se večer  přesně podle předpovědi rosničkářů ochladilo. Břečka před domem zmrzla a tak jsem ještě večer nechal nabíjet akumulátor. Vstával jsem ještě za šera, venku mrzlo, bylo krásné svěží ráno s příslibem slunečného dne.  Zatopil jsem, posnídal voňavý ovar od Hrušků z Liptálu a po rychlém sbalení vyrazil konečně na ryzí zimní SOTu. 

Na Makytu je přístup z několika stran. Úplně poprvé jsem tam vyrazil z domácího QTH na kole s Pavlem, OK2DM. Jeli jsme po strategické cestě ze Zděchova po vrstevnici až pod samotný vrchol. V křoví jsme nechali kola  a cesta-necesta jsme se vyškrábali na vrchol. Pak jsem několikrát "dobýval" Makytu z jižní strany - autem přes Valašskou Senici k Antariku  na Mikulínův vrch. Odtud je to až na prudké stoupání těsně před vrcholem krásná pohodová procházka. 

Tentokrát jsem volil severní cestu - autem jsem dojel na točnu v Kychové. Stoupal jsem po lesní cestě na vrchol. V údolí bylo tak 10 cm sněhu. S nadmořskou výškou sníh přibýval, stoupání bylo náročné.   

Ale nahoře  -  hotová pohádka!

 

Aktivace proběhla hladce, tentokrát jsem rozdal body i na 30m.  

73!

Že by konečně zima?

Minulý rok byla zima nejslabší, jakou jsem kdy zažil. Za celou zimní sezónu 2019/2020 jsem kolem domu nemusel odhrnovat sníh. Pokud nějaký snad napadl, než jsem přijel z práce, byl pryč. Nemělo  cenu vzít lopatu do ruky ...

Tuto sezónu jsem stihnul dvě SOTY před Vánocemi. Po Vánocích bylo teplo a lilo. Blýskat na lepší časy se začalo před deseti dny.  Před minulým víkendem byla zima konečně tady - paráda. Podařilo se mně spojit příjemné s užitečným -  vzal jsem ženu na návštěvu příbuzných. Jak známo, dámy toho musí vždy hodně prodiskutovat. Takže jsem je nechal, aby náhodou v časové tísni na něco nezapomněly a vyrazil jsem na blízkou SOTu  - Javorník  (OK-ZL-014). Vyjel jsem kus nad Štítnou a auto zaparkoval do závěje. Na Pláňavách řádně vyfukovalo...

 Jindy o víkendu docela navštěvovaný hřeben jsem měl tentokrát víceméně pro sebe. Samotné stoupání na Javorník už vede lesem, tam  bylo o poznání klidněji.  Na vrcholu přibyl další informační panel s malou lavičkou, takže jsem se tentokrát nemusel válet po zemi. Na bandech probíhal HA Contest  a nejspíš i nějaký asijský závod. Po čtvrtém spojení si na "mou" frekvenci sedla nějaká UA9 stanice, o mně neměla tušení. Pásmo bylo docela zaplněné a mně se nechtělo bojovat s "větrnými mlýny".

Tak to byla zimní SOTA podle mého gusta - člověk se protáhne, chůze ve sněhu dá zabrat. A pak se vrátí do teplíčka, něco dobrého "zobne", odpočine na "kanapíčku" - ať žije zimní SOTA !!!

Těšil jsem se, že zima vydrží. Marně, V týdnu přišel jižní "fén" a bylo po zimě. Až na neděli hlásili, že by mohl napadnou sníh a mělo by přituhnout. Plánoval jsem, že bych hned ráno vyrazil. No, napadly asi 4 cm sněhu a po mraze ani památky. Tak jsem se zavřel v hamovně a vytáhl už značně dohotovený QCX pro 30m. Bylo potřeba provést nastavení, mechanika už byla taky skoro kompletní. Do oběda bylo hotovo.  Přesto, že mráz se nedostavil, rozhodl jsem se, že přece jen vyrazím. Vybral jsem nejbližší SOTu, kterou mám prakticky před oknama hamovny - Filku (OK-ZL-014). Na fotkách to vypadá pěkně, ale pod nohama nebylo ani trochu příjemně.

Na pásmu už bylo po závodě, takže tentokrát byla aktivace bez problémů. Následně jsem byl ještě krátce QRV i na 30m. 

Tak snad pravá zima ještě příjde ...

pf 2021

Přeju nám všem, ať je ten rok 2021 po všech stránkách lepší než ten rok předchozí.

A co se u mě událo v minulém půlroce?

Nejpovedenější akcí byl nesporně výlet na Šumavu - pseudo SRH 2020. Na to často a rádi vzpomínáme.  Pokud se najde vhodný termín, zase k Soumarskému Mostu letos vyrazíme.

Jinak jsem se věnoval dost anténám - nutno dodat, že ne vždy úplně úspěšně.  

Jednak jsem někde na internetu četl, že drátové antény natažené PK-čkem nevydrží. Nevím proč - ale vzpomněl jsem si na to při rytí zahrady, v duchu jsem si říkal, že to ne úplně platí a tu jsem si všiml, že mně spadl jeden konec doubletu z vysokého smrku. Stalo se to teda po osmi letech. Nevím, jestli je to dlouho nebo ne ...   Tahat znovu doublet na stejné místo se mně moc nechtělo, protože stejný smrk teď  "používám" jako podpěru pro druhý konec GND half loopu.  Nakonec jsem se rozhodl  pro loop o délce  cca 86 m, jehož vrchol jsem pověsil na anténní trubku nad komínem.  Potřebuje však trochu doladit a tak připravuju  ATU ze šuplíkových zásob. Snad už to brzy zprovozním.

 

Dalším anténním počinem bylo testování  antény Cobweb pro pásma 14 - 28 MHz. Už dávno  jsem měl připravený hardware antény. První testování už před snad dvěma lety se nepovedlo, protože jsem měl nesprávně navinutý balun.  Balun jsem převinul a v říjnu jsem anténu provizorně zvedl na stožár, který používám při VKV závodech, dostřihl a pár dní testoval.  Funguje to, rozhodl jsem se, že ji "zařadím do výzbroje".   Před Marconi contestem šla anténa dolů. Šrouby jsem vyměnil za nerezové. Teď musím připravit nějaké důstojné místo a pak budu QRV i na vyšších KV pásmech.

Jak tady bylo zmíněno, podařilo se mně v listopadu zvednout stožár pro GND half loop do výšky 18m. Následně jsem dostřihl zářič (dvakrát jsem musel vylézt na 20m smrk, který slouží jako druhá podpěra antény) a u paty "doladil" přepínací  L článek pro 160m a 80m.  Těsně před vánočními svátky se mně podařilo zprovoznit i poslechovou K9AY, která "zneprůchodní" zahradu, takže ji používám jen přes zimu.  Po svátcích přišla vichřice.  Ještě v osm večer jsem dělal na 80m  spojení s JD1BMH.  Dvě hodiny poté jsem šel kontrolovat jak vichřice venků "vyvádí" a  našel jsem 18m stožár na zemi.  Druhý den jsem  zjišťoval, co se stalo. Všechny\ kotvy byly v pořádku i zářič byl v pořádku. stožár se prohnul  přesně uprostřed (kotvy  mám v 6, 12 a 18m). Vypadá to, že se  smrk  v některém z nárazů hodně vychýlil a přes zářič stožár ohnul.  Kdybych byl zářič před vichřicí povolil, asi by se nic nestalo. Budu muset objednat dvě trubky, to není problém, ale dát dohromady manšaft - to bude horší ...

Kolem Vánoc s oblibou vyrážím na SOTy. V lesích je klid a v ideálním případě lehce mrzne a nebývá ještě moc sněhu. Ale ani pro tyto, ani pro předchozí Vánoce to neplatí. Po sněhu ani památky a prakticky nemrzne. Blato pod nohama nesnáším.  Takže se dosud v "zimním období"  podařily jen dvě SOTY.   

K té redukci SOT u nás bych si dovolil krátký komentář. Věcně je to asi správně, to neumím ani nemíním nějak zkoumat. Má to ale podle mně jeden nedostatek - chybí tomu "cit pro věc". (Ostatně stejný nedostatek vidím mnohdy u bruselských úředníků, kteří rozhodují  o věcech z teplých kanceláří na základě teoretických  poznatků (a to kdoví jestli) - bez citu pro věc). 

Uvedu příklad u SOT, které dobře znám:  Na redukovaném seznamu zůstala SOTA Vrchhůra (OK-ZL-020).  Několik desítek metrů od tohoto "vrcholu" vede státní silnice.  Troufám si tvrdit, že tuto SOTu zdolá i  invalida.  Ze seznamu ale vypadl Malý Javorník  (OK-ZL-039). I když půjdete z východu nebo západu po dlouhých hřebenovkách, tvoří Malý Javorník vrchol, takže se dost zadýcháte. A to nemluvím o tom, že stoupáte ze Skaličí - to i v mraze propotíte košili...

Takže věcně správně, chybí tomu jen ten cit pro věc.  Asi by to jinak dopadlo, kdyby se mezi příznivci/ místními znalci SOT udělala anketa s tím, že se má zredukovat počet SOT ...

Nicméně ani tento přihlouplý zásah mě od "sotování" neodradí. 

73!