Účast na SRH 2018
Jak možná víte, pod zkratkou SRH se skrývá neoficiální akce Milana, OK1IF. Pokud vím, odehrává se na Šumavě nebo v jejím okolí. Účastnící se toulají po Šumavě dle své chuti, zdravotního stavu a duševního rozpoložení, nadšenci programu SOTA přitom můžou aktivovat šumavské vrcholky... Společně se pak sedí u ohně, vykládá, diskutuje, žízeň se zažene pivem, nálada vyspraví něčím tvrdším.
Několik posledních let jsem o účasti uvažoval. Šumava je z Valašska dost daleko, takže nějaké výlety na jeden den nepřicházejí v úvahu. Šumavu jsem prostě neznal, akce mě lákala, ale pokaždé do toho něco "skočilo". Letos to ještě v červnu vypadalo nadějně, ale pak se to v práci začalo komplikovat. Už to vypadalo, že to "k vzteku" zase budu muset vzdát, ale nakonec jsem den a půl dovolené "uhádal" a tak jsme ve čtvrtek v pravé poledne vyrazili směr Šumava. Ke mně se přidal syn Jiří, který k amatéřině nijak netíhne. Nakonec se mu ale akce líbila a ostatní účastníky akce (OK1IF, OK1WRM) dokonce označil jako "originální týpky", což je v hantýrce puberťáků vyznamenání!
Cestovali jsme zrovna v den extrémního horka - tabule na dálnici ukazovaly teplotu vzduchu 36 °C a vozovky 51
°C. D1 byla ten den směrem ku Praze bez problémů sjízdná, takže jsme později odpoledne dorazili na tábořiště u Soumarského Mostu. Stan jsme rozbili na louce, kde se už dříve "ubytovali" Milan, OK1IF a Roman, OK1WRM.
Laskavý čtenář si zajisté povšimne, že na louce je ještě dostatek místa pro případné další účastníky, aniž by kdokoliv musel trpět pocitem stísněnosti...
Večer jsme poseděli u ohně, od kterého nás vyhnala až bouřka.
V pátek Milan s Romanem měli odpočinkový den, já se synem vyrazil na Boubín, přestože předpověď (konečně) slibovala déšť. Na Boubín jsme z Kubovy Huti stoupali skutečně v drobném dešti, který nám ale náladu nijak nekazil. Pokazil nám ale výhled z rozhledny, takže máme alespoň důvod vrátit se. Z druhého patra rozhledny jsem na 7 MHz aktivoval SOTu (OK-JC-002), šlo to i bez hlášky na SOTAwatch. Podařilo se i S2S QSO s Honzou, OK2PDT , který byl nedaleko na Volovickém vrchu (OK-JC-035).
Po krátké osvětě o našem hobby dalším návštěvníkům vrcholu jsme vyrazili na pochod do zastávky Zátoň. Drobný déšť nás doprovázel i nadále a v pralese blízko nás po mohutném praskotu spadl strom. Na železniční zastávku jsme došli právě v okamžiku, když začalo intenzivně pršet. Do odjezdu vlaku ještě bylo daleko, takže nás hustý déšť dopadající do okolního lesa a na střechu zastávky oba uspal. Nakonec jsme teda pořádně zmokli až cestou od vlaku k našemu plátěnému příbytku.
Díky dešti se zvedla hladina Vltavy, takže se další den dala sjet Vltava od Soumarského Mostu do Pěkné. Tento úsek je regulovaný a zpoplatněný a smí se sjíždět jen pokud je dostatek vody. Tak jsme toho se synem využili a už zase za slunečního svitu a horka jsme nejhezčí úsek Vltavy sjeli.
Pro Milana v sobotu SRH2018 končila . Takto balil svůj "radio cirkus"...
Neděle byla dnem našeho odjezdu. Abych nestrávil neděli jenom za volantem,, rozhodl jsem se, že ještě brzy ráno vyrazím na Stožec. Milan mně poradil, jak se dostat nahoru a odkud Stožec aktivuje (samotný vrcholek leží v 1.zóně tj. platí zákaz vstupu). Ráno bylo hodně studené. Vstal jsem před šestou a bez velkého otálení a bez snídaně jsem vyrazil. Údolí Vltavy se topilo v mlze.
Před osmou jsem dorazil na místo těsně pod vrchol a opět bez hlášky na SOTAwatch aktivoval SOTu na 7 MHz (OK-JC-023). Podařilo se i S2S QSO s 9A6CW/p z vrcholu Labinštica (9A-DH-072).
Teprve pak jsem (zaslouženě) na Stožci posnídal. Cesta zpět probíhala rychle, ale už za výrazně vyšší teploty.
Pohled na údolí Vltavy od osady Dobrá.
Následovalo rychlé balení. Rozloučili jsme se s Romanem, OK1WRM, který ještě u Soumarského Mostu zůstal. Před polednem jsme vyrazili na cestu domů.
Tak skončila pro mě účast na SRH2018. Byl jsem nepřipraven, balení bylo překotné a bylo to jen nakrátko, přesto jsem si akci užil a bude-li možnost a okolnosti tomu budou příznivě nakloněny, zúčastním se moc rád znovu!
Díky všem a především Milanovi, OK1IF!
